čeština

výslovnost

  • IPA: [prat͡sɔvna]

dělení

  • pra-cov-na

podstatné jméno

  • rod ženský

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ pracovna pracovny
genitiv pracovny pracoven
dativ pracovně pracovnám
akuzativ pracovnu pracovny
vokativ pracovno pracovny
lokál pracovně pracovnách
instrumentál pracovnou pracovnami

význam

  1. místnost, kde se pracuje, zvlášť u stolu a duševně
    • Jeho pražská pracovna je prostá: několik zamilovaných obrazů: Liška, Mařák, Slavíček, Aleš, několik skulptur: Myslbek a veliká knihovna — toť vše.[1]

překlady

  1. místnost v domě ke psaní a čtení

synonyma

poznámky

  1. Hanuš Jelínek: Alois Jirásek