CS Knowledge Base

1. nepárový lidský smyslový orgán, který určuje vůni
   • Vlak mu ujel přímo před nosem.
   • En ten týky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, natloukl si nos!
   • Pořádná, smysluplná práce mu nejde pod nos — ať se za něj chytí.

1. smyslový orgán

   • ajmarština: nasa
   • angličtina: nose
   • arabština: أَنْف m
   • bulharština: нос m
   • esperanto: nazo
   • finština: nenä
   • francouzština: nez m
   • hebrejština: אַף m
   • italština: naso m
   • japonština: 鼻
   • jidiš: נאָז ž
   • katalánština: nas m
   • latina: nasus m
   • lotyština: deguns
   • maďarština: orr
   • němčina: Nase ž
   • nizozemština: neus m
   • polština: nos m
   • portugalština: nariz m
   • romština: nakh
   • rumunština: nas s
   • ruština: нос m
   • řečtina: μύτη ž
   • slovenština: nos m
   • slovinština: nos m
   • srbština (cyrilice): нос m
   • španělština: nariz ž, napias ž mn.
   • švédština: näsa c

1. (knižně) chřípí, (zdrobněle) nosánek, nosík, nosíček, (expresivně) frňák, rypák, sosák, čumák, čenich, raťafák, chobot, pršák, čuchometr

• beznoska, Beznoska
• nosní
• nosový
• nosatý
• nosík
• nosánek
• nosohltan
• nosař
• piknos^[1]

živočichové:

• dlouhonosec
• nosatec
• nosatka
• nosál
• nosorožec
• lalokonosec
• zobonoska

• dát komu do nosu
• dát si do nosu
• chytit se za nos
• nejít komu co pod nos
• mít na co nos
• nosit nos nahoru / mít nos nahoru
• ohrnovat nos nad kým, čím
• přeletělo komu co přes nos
• strkat nos do čeho
• tahat koho za nos / vodit koho za nos
• věšet komu bulíky na nos / věšet komu hejla na nos

• (nářečně) noš, nuš^[2]

1. druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slova nosit

1. naši, naše

1. my, nás
   • Quod nōs fuimus, estis; quod nōs sumus, vōs eritis. – Jste tím, čím jsme byli my; čím jsme my, budete i vy.
   • Nē nōs inducās in tentātiōnem, sed līberā nōs ā malō. – Neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

• nostrum
• nōbīs
• nostrī
• vōs
• mē
• nōbīscum

1. inu

1. nos
2. čumák

• nosowy
• nosek
• nosówka

1. nám, nás

1. nic