CS Knowledge Base

Studujeme za školou (německy Wir studieren hinter der Schule) je česká protektorátní filmová komedie. V roce 1939 ji natočil režisér Miroslav Cikán podle vlastního scénáře, na kterém spolupracoval s Josefem Neubergem. Snímek byl uváděn pod distribučním sloganem „ Film průbojného mládí, humoru a napětí“.^[1]

Snímek se záměrně vymezoval vůči dobovým komediím ze studentského prostředí (Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939)). Autor námětu Vojtěch Ambrož látku konzultoval se studenty i profesory obchodních akademií. Cílem filmařů bylo poukázat na rozpor mezi školskou teorií a obchodní praxí, který ještě zvyšovala absence „pokusných“ obchodů, ve kterých by si studenti obchodních akamedií mohli ve škole nabyté poznatky ověřit.^[2]

Během přípravy se proti způsobu prezentace filmu ozvaly Spolek profesorů obchodního školství a Svaz českých spolků absolventů obchodních akademií. Ředitel produkční společnosti Nationalfilm Karel Feix se se zástupci obou organizací sešel, aby jejich obavy z nepravdivého vykreslení prostředí obchodních akademií zmírnil. Mimo jiné jim přislíbil, že jim před dokončením filmu pustí pracovní sestřih a zapracuje jejich případné připomínky.^[3]

Děj filmu se odehrává na pražské obchodní akademii, na které působí několik typově protichůdných vyučujících. Přísný profesor Vlk (František Smolík) vede studenty k memorování pasáží z učebnic. Mladší a energický profesor Horák (Svatopluk Beneš) je naopak zastáncem názorné výuky plné praktických ukázek využitelných v obchodní praxi. Rovněž mladá profesorka Hanáková (Nataša Gollová) pro změnu prokládá výklad vzletnými poetickými úvahami. Postarší profesor Pírko (František Kovářík) představuje v českých filmových komediích ze studentského prostředí častý typ roztržitého profesora – opakujícím se filmovým gagem je Pírkovo neustálé ztrácení deštníku.

Ve volném sledu situací jsou se členy profesorského sboru konfrontováni studenti akademie, především čtveřice Karel Toman (Rudolf Hrušínský), Vašek Pelíšek (Josef Kemr), Ivan Javorský (Vladimír Salač) a Eva Vichrová (Stella Májová). Vichrová je dcerou velkoobchodníka (František Kreuzmann), který se dostane do konfliktu s profesorem Vlkem poté, co jeho dcera během zkoušení prozradí otcovy špatné zkušenosti s úrovní znalostí absolventů obchodní akademie. Vichr svoje výhrady k nesouladu teoretické přípravy studentů a potřeb obchodního provozu opakuje při setkání s Vlkem a ředitelem akademie (Jaroslav Marvan). Ředitel ho přesvědčí, aby do svého obchodního domu přijal na prázdninovou praxi studenta akademie, kterého vybere Vlk.

Vlkova volba padne na trojici Toman-Pelíšek-Javorský. Po příjezdu jsou praktikanti podrobeni zkoušce, při které vyjde najevo jejich nepřipravenost. Selhávají i při vykonávání rutinních prací, kterými je velkoobchodník Vichr pověří. Do obchodního domu přijíždí na návštěvu profesor Vlk. Ukáže se však, že ani on si neví s konkrétními úkoly obchodní praxe rady.

Po prázdninách vstoupí studenti Vlkovy třídy do jednodenní protestní stávky. Profesor po původci myšlenky stávky marně pátrá. Teprve když Vlk pohrozí potrestáním celé třídy, přizná se k iniciování studentské vzpoury Karel Toman. Následně se k němu přidá ještě Eva Vichrová. Schází se mimořádná profesorská konference, která má rozhodnout o vyloučení Tomana a Vichrové ze školy. Karel Toman během jednání konference zmizí. Panují obavy, že by mohl spáchat sebevraždu. Nakonec se však vrací domů; ještě předtím však potkává profesora Vlka, který mu oznámí, že ho vyloučit nenechá.

Pod vlivem prožitých událostí se Vlk mění. Do výuky zavádí zlidšťující prvky, které mu u studentů vynášejí dříve nepoznanou popularitu.

• Námět: Vojtěch Ambrož
• Scénář: Miroslav Cikán, Josef Neuberg
• Hudba: Josef Stelibský
• Zvuk: Emanuel Formánek
• Kamera: Josef Střecha
• Střih: Marie Bourová
• Režie: Miroslav Cikán
• Výtvarník: Rudolf Žák
• Ateliéry: FOJA Radlice
• Další údaje: černobílý, 90 min, komedie

Film se dočkal rozporuplného přijetí. Pozitivně na něj nahlížel recenzent týdeníku Kinorevue, který jej pokládal za nejlepší „ze studentských filmů, které jsme v minulé a této sezoně viděli“. Oceňoval, že v porovnání s dřívějšími adaptacemi humoristických textů Jaroslava Žáka snímek nepřináší pouze sled komických situací, nýbrž že nabízí „v humorném, živém a jarém rámci vážnější problém a pevně skloubený, souvislý děj“.^[4]

Jiní ohlasy už byly méně příznivé. Recenzent Národních listů kritizoval otřelé schéma nápravy neoblíbeného profesora. Tempo filmu označil za rozvleklé a pozastavoval se též nad čestnými dějovými a logickými trhlinami scénáře.^[5] Recenzent deníku Národní práce zase soudil, že se snímek „neustále rozpadá na dvě části, z nichž jedna suše argumentuje proti rozporu učebnice a života a druhá patří do sfér humoru“.^[5]