Soutěžní ročník Serie A 1982/1983 byl 81. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 51. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 12. září 1982 do 15. května 1983 a skončil vítězstvím Říma, který vyhrál po 41 letech svůj druhý titul v klubové historii.

Nejlepším střelcem se stal poprvé francouzský hráč Michel Platini (Juventus), který vstřelil 16 branek.

Události

Před sezonou

Nováčci soutěže: vítěz 2. ligy Verona se do nejvyšší soutěže vrátilo po třech letech, Sampdoria se vrátila po pěti letech a Pisa po 13 letech.

Přestupový trh pro sezonu oživilo díky zrušení omezení zahraničních hráčů v klubu (v týmu mohl být jen jeden hráč). Obhájce titulu z minulé sezony Juventus se posílil o francouze Platiniho (AS Saint-Étienne), o poláka Bonieka (Widzew Łódź), který stál 2,2 miliardy lir. Velmi ambiciózní byla Sampdoria, která koupila mladého Manciniho (Boloňa 4 miliardy lir), také přišel Brady (Juventus 1,8 miliardy lir) a Francis (Manchester City 1,7 miliardy lir). Nový trenér Interu Rino Marchesi (Neapol) si přivedl Collovatiho (Milán 2 miliardy lir), Juaryho (Avellino 3,8 miliard lir), Müllera (Stuttgart) a mladého brankáře Zengu (Sambenedettese). Novou útočnou dvojici koupilo Udinese, když přišel Virdis (Juventus 1,65 miliard lir) a Pulici (Turín Calcio). Ještě přišel Mauro (Catanzaro 2,5 miliard lir), Edinho (Fluminense) a Šurjak (Paris St. Germain). Fiorentina koupila mistra světa z roku 1978, argentince Passarellu (River Plate 1,6 miliard lir). Další Argentinec se objevil v Neapoli, když koupili Díaze (River Plate 2,5 miliard lir). Také Verona kupovala ve velkém a zajistilo si služby Spinosiho (Řím), Fannu (Juventus 1,2 miliard lir), Dirceua (Atlético Madrid) a poláka Żmudy (Widzew Łódź). Do Říma přišel Prohaska (Inter), na hostování Vierchowod (Sampdoria) a Maldara (Milán),

Další přestupy známých jmen: Aldo Serena (Inter → Milán), Jan Peters (Alkmaar → Janov), Roberto Antonelli (Milán → Janov), Walter Novellino (Milán → Ascoli), Ruben Buriani (Milán → Cesena), Franco Selvaggi (Cagliari → Turín) a Klaus Berggreen (Lyngby Boldklub → Pisa).

Během sezony

Díky MS se spousta hráčů nepotkala z formou a tak kluby jako Fiorentina, Juventus i Inter na začátku sezony ztráceli nad Římem, který využil jejich ztráty. Ambiciózní Sampdoria prohrála první tři zápasy a Verona se v 7. kole bodově dorovnalo na Řím. Nakonec Řím vyhrál první půlku sezony o jeden bod nad Veronou.

Na začátku druhé poloviny sezóny Verona utrpěla čtyři remízy v řadě. Řím, který hrál v obranné zóně zvýšil náskok i když Juventus a Inter mělo formu. V březnu Juventus prohrál doma v derby z Turínem 2:3 a v květnu i v Interu 2:0. Inter se na konci sezony ocitl v ožehavém případu s podezřením ze zmanipulování venkovního zápasu proti Janovu, ale oba kluby byly sportovním soudem zproštěny viny.[1]

Řím dokázal 8. května matematicky vyhrát svůj druhý titul v klubové historie po 41 letech. Fotbalista Michel Platini ve své první sezoně v Juventusu i přes problematický začátek dokázal postupem času prosadit a to natolik, že se s 16 góly stal nejlepším střelcem. A pomohl tak svému klubu k 2. místu. Na 3. místě se umístil Inter a čtvrté skončila Verona, která se spolu s Interem kvalifikovala do poháru UEFA. Za zmínku stojí, že Udinese uhrálo 20 remíz z třiceti zápasů, což je stále rekord pro šampionát Serie A s 16 týmy.

Během sezony se Neapol, které bylo poslední v polovině sezóny, ocitlo v boji o záchranu. Díky výměně trenéra se nakonec zachránilo. Prvním sestupujícím se stalo Catanzaro, které v průběhu sezony propadalo. Velmi špatnou druhou polovinu sezóny měla Cesena a Cagliari, které se nakonec nezachránili a sestoupili. Obzvlášť Cagliari to mrzelo, protože v posledním kole prohrálo doma s dalším adeptem na sestup Ascolim (0:2).

Účastníci

Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Ascoli Ascoli Piceno Stadio Cino e Lillo Del Duca Carlo Mazzone Walter De Vecchi,
Giuseppe Greco (7)
Avellino Avellino Stadio Partenio Giuseppe Marchioro (1.–5. kolo)
Fernando Veneranda		 Beniamino Vignola (7)
Cagliari Cagliari Stadio Sant'Elia Gustavo Giagnoni Luigi Piras (9)
Catanzaro Catanzaro Stadio Comunale Bruno Pace (1.–15. kolo)
Saverio Leotta		 Luigi De Agostini,
Pietro Mariani (4)
Cesena Cesena Stadio Dino Manuzzi Bruno Bolchi Walter Schachner (8)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Giancarlo De Sisti Giancarlo Antognoni (9)
Inter Milán Stadio Giuseppe Meazza Rino Marchesi Alessandro Altobelli (15)
Janov Janov Stadio Luigi Ferraris Luigi Simoni Massimo Briaschi (9)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Giovanni Trapattoni Michel Platini (16)
Neapol Neapol Stadio San Paolo Massimo Giacomini (1.–11. kolo)
Gennaro Rambone + Bruno Pesaola		 Claudio Pellegrini (5)
Pisa Pisa Stadio Arena Garibaldi Luís Vinício Klaus Berggreen (8)
Řím Řím Stadio Olimpico Nils Liedholm Roberto Pruzzo (12)
Sampdoria Janov Stadio Luigi Ferraris Renzo Ulivieri Alessandro Scanziani (8)
Turín Turín Stadio Comunale di Torino Eugenio Bersellini Franco Selvaggi (8)
Udinese Udine Stadio Friuli Enzo Ferrari Edinho (7)
Verona Verona Stadio Marcantonio Bentegodi Osvaldo Bagnoli Domenico Penzo (15)

Tabulka

Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Řím 3016113472343
2. Juventus301596492639
3. Inter3012144402338
4. Verona3011136373135
5. Fiorentina3012108362534
6. Udinese306204252932
7. Sampdoria308157313031
8. Turín309129302830
9. Avellino3081210293428
10. Neapol307149222928
11. Janov306159343827
12. Pisa3081111272727
13. Ascoli309912323727
14. Cagliari3061410233326
15. Cesena3041412223522
16. Catanzaro302919215613
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
     Mistr ligy a přímý postup do poháru PMEZ 1983/84
     Přímý postup do poháru PVP 1983/84
     Přímý postup do poháru UEFA 1983/84
     Sestup do Serie B

Statistiky

Výsledková tabulka

  Ascoli Avellino Cagliari Catanzaro Cesena Fiorentina Janov Inter Juventus Neapol Pisa Řím Sampdoria Turín Udinese Verona
Ascoli – 2:1 2:0 3:2 1:1 1:0 0:0 0:0 2:0 2:1 2:2 1:1 2:0 2:0 3:0 2:3
Avellino 2:0 – 0:0 4:0 1:0 2:0 2:0 1:2 1:1 0:0 1:0 1:1 0:0 2:0 1:1 3:0
Cagliari 3:1 1:1 – 1:0 0:0 0:0 1:1 0:2 1:2 1:0 1:1 1:3 1:0 0:0 0:0 2:1
Catanzaro 1:0 1:1 1:2 – 1:1 0:1 2:2 1:2 1:2 1:2 0:2 0:0 1:1 0:0 1:1 2:1
Cesena 1:1 2:0 0:0 0:0 – 3:3 0:1 2:2 2:2 0:0 0:0 1:1 0:2 2:0 1:0 1:2
Fiorentina 1:0 3:0 3:1 4:0 4:0 – 2:1 0:0 0:1 1:0 2:1 2:2 3:1 0:0 1:2 1:1
Janov 0:0 1:1 3:0 4:1 2:1 0:3 – 2:3 1:0 0:0 1:0 1:1 1:1 1:1 2:3 0:1
Inter 2:0 2:0 2:0 5:0 3:1 0:0 2:1 – 0:0 2:2 0:1 0:0 1:2 1:3 1:1 1:1
Juventus 5:0 4:1 1:1 3:1 2:0 3:0 4:2 0:2 – 3:0 3:2 2:1 1:1 1:0 4:0 0:0
Neapol 0:0 1:1 1:0 2:0 1:0 1:0 1:1 1:1 0:0 – 2:1 1:3 0:1 1:0 0:0 1:2
Pisa 2:1 2:0 0:0 0:0 1:0 0:0 0:0 1:1 0:0 2:0 – 1:2 3:2 0:1 0:0 0:1
Řím 2:1 2:0 1:0 2:0 1:0 3:1 2:0 2:1 1:2 5:2 3:1 – 1:0 3:1 0:0 1:0
Sampdoria 1:1 0:0 1:1 4:2 0:0 0:0 2:2 0:0 1:0 1:1 1:0 1:0 – 0:0 1:3 2:2
Turín 2:0 4:1 3:2 1:0 0:1 2:0 1:1 0:0 3:2 1:1 0:2 1:1 3:0 – 0:0 1:1
Udinese 2:1 1:1 1:1 2:1 3:1 0:0 1:1 0:0 0:0 0:0 1:1 1:1 0:4 2:2 – 0:0
Verona 2:1 3:0 2:2 3:1 1:1 0:1 2:2 1:2 2:1 0:0 2:1 1:1 1:1 1:0 0:0 –

Střelecká listina

Pořadí Jméno Klub Branky
1. Michel PlatiniJuventus16
2. Alessandro AltobelliInter15
Domenico PenzoVerona15
4. Roberto PruzzoŘím12
5. Giancarlo AntognoniFiorentina9
Massimo BriaschiJanov9
Luigi PirasCagliari9
8. Walter SchachnerCesena8
Klaus BerggreenPisa8
Franco SelvaggiTurín8
Alessandro ScanzianiSampdoria8

Vítěz

Serie A
Vítěz pro rok 1982/83
AS Řím

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1982-1983 na italské Wikipedii.

Externí odkazy

Šablona:Evropský fotbal 1982/83

source: https://cs.wikipedia.org/wiki/Serie_A_1982/1983