Lev XII. (vlastním jménem Annibale Francesco Clemente Melchiorre Girolamo Nicola della Genga 22. srpna 1760 zámek La Genga u Spoleta10. února 1829 Vatikán) byl italský duchovní, papež katolické církve od 28. září 1823 do své smrti roku 1829.[1]

Život

Lev XII. se narodil do italské hraběcí rodiny. Studoval v Římě a vysvěcen na kněze byl v roce 1783. O devět let později se stal sekretářem papeže Pia VI. Od roku 1793 byl církevním právníkem arcibiskupa z Tyru a v roce 1794 byl povolán jako papežský vyslanec ke dvoru v Kolíně nad Rýnem. Po obsazení Porýní francouzským vojskem působil v Mnichově, kde byl v letech 17951796 vyslancem. Roku 1814 odešel jako papežský vyslanec do Paříže, odkud roku 1816 nastoupil do úřadu biskupa v Senigallii a byl jmenován kardinálem. V roce 1820 byl jmenován generálním vikářem arcibiskupské diecéze v Římě. 28. září 1823 ho konkláve zvolilo papežem.

Lev XII. vyhlásil jubilejní Svatý rok 1825, který byl pro duchovní klima v Itálii poměrně úspěšný (přivedl do Říma půl milionu poutníků), ale zároveň se zostřil boj proti světským radovánkám. Papež zakazoval karnevaly, plesy a omezoval vstup do hospod (alkohol se některým lidem směl nalévat jen zamřížovaným okénkem na ulici). Krvavě potlačil hnutí karbonářů, nařídil i dvě veřejné popravy gilotinou a mnohé doživotní politické tresty. Kritici jej charakterizovali slovy: Velký postavou, ale malý duchem.[2]

K jeho krutým omylům patřil v roce 1824 zákaz očkování proti neštovicím.[3] Připisuje se mu citát: „Chiunque procede alla vaccinazione cessa di essere figlio di Dio: il vaiolo e un castigo voluto da Dio, la vaccinazione e una sfida contro il Cielo.” (Kdokoliv se podrobí očkování, přestává být synem Božím. Neštovice jsou trest z vůle Boží, a očkování je rouháním proti nebi).

Vnitropolitické působení Lva XII. s konzervativní zpátečnickou politikou se pro církevní stát v následujících desetiletích stalo zátěží a napomohlo zničení Papežského státu v rámci italského sjednocení.

Papež Lev XII. zemřel v Římě 10. února 1829 a pohřben byl v Bazilice svatého Petra proti oltáři sv. Řehoře Velikého.

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. www2.fiu.edu [online]. [cit. 2015-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-09.
  2. Claudio Rendina: Příběhy papežů. Praha 2005, s. 610.
  3. 2000 Jahre Kirchen- u. Papstgeschichte, Zeittafel, zusammengestellt von Karl Veitschegger, österreichischer Theologe. www.marien-kirchenarchiv.de [online]. [cit. 10-02-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-01-2008.

Literatura

  • Claudio Rendina: Příběhy papežů. Volvox Globator Praha 2005, s. 606–610.
  • Artaud de Montor: Histoire du Pape Léon XII. 2 Bände, 1841
  • Schmidlin I, S. 367–474
  • M. Rossi: Il conclave di Leone XII. Lo Stato Pontificio e l'Italia all'indomani del Congresso di Vienna. 1935
  • EC VII, 1156–1158
  • LThK. Band VI, S. 952–953
  • Kelly: Reclams Lexikon der Päpste. 1988, S. 322f.

Externí odkazy

Papež
Předchůdce:
Pius VII.
18231829
Lev XII.
Nástupce:
Pius VIII.