Hugo Mauritz Valentin (4. října 1888 Vikingstad, Linköpings kommun, Švédsko – 7. května 1963 Uppsala, tamtéž) byl švédský historik, spisovatel a vědec v oboru židovských dějin, zejména dějin Židů ve Švédsku. Je proto označován jako „otec švédsko-židovských dějin“.[1]

Valentin byl čestným prezidentem a předsedou Švédské sionistické federace. Byl autorem mnoha prací o židovské historii, holokaustu, antisemitismu a sionismu,[2] z nichž část byla přeložena do angličtiny.

Život

Valentin se narodil ve venkovském hrabství Östergötland ve Švédsku jako druhé dítě farmáře Oskara Valentina z Göteborgu a jeho manželky Berty Schönthal.[3][1] Podle místních církevních záznamů nebyl pokřtěn a byl „mojžíšovského vyznání“.[1] Rodina se usadila ve Švédsku na počátku 19. století, kořeny měla v polské Inowrocławi.[4]

Hugo Valentin získal doktorát na univerzitě v Uppsale v roce 1916. V roce 1919 se přestěhoval se svou ženou Fanny Schiölerovou do Falunu, kde nastoupil jako lektor na Falu högre allmänna läroverk, kde pracoval dalších deset let.[1] Pak začal učit na střední škole v Uppsale.

Valentin je známý svými pracemi o historii Židů ve Švédsku. Jeho kniha z roku 1924 „Judarnas historia i Sverige“ (Historie Židů ve Švédsku) zůstává klíčovou prací v oboru. Vydal také kratší verzi, „Judarna i Sverige“ (Židé ve Švédsku), která mapuje situaci Židů ve Švédsku v meziválečném období a za druhé světové války. Toto vydání bylo v pozdějších letech rozšířeno a znovu publikováno, nejnovější vydání vyšlo v roce 2013.

Valentin byl mezi prvními, kdo psal o reakcích skandinávských zemí na pronásledování Židů nacisty. Ještě před zahájením druhé světové války Valentin varoval před „totálním vymýcením německého židovstva“.[5]

2. světová válka

Valentin zastával protinacistické postoje a byl obhájcem demokracie.[6] Šířil povědomí o holokaustu. V říjnu 1942 napsal článek do vlivného deníku Göteborgs Handels-och Sjöfartstidning, ve kterém shrnul dostupná fakta a psal o zavraždění 700 000 polských Židů nacisty. Článek byl ve Švédsku široce citován. Valentin dále průběžně informoval v Judisk Krönika o nacistických masových vraždách Židů v různých částech Evropy.[7]

Valentinův hrob v Solně

Po 2. světové válce

V roce 1944 se Valentin stal jedním ze zakladatelů švédské sekce Světového židovského kongresu, v roce 1946 byl jmenován jeho předsedou. V roce 1945 psal jako první o přijetí přeživších holocaustu do Švédska. Od roku 1951 redigoval kulturní časopis Judisk Tidskrift.[8] Silně se angažoval v podpoře Izraele. Byl jedním z iniciátorů kampaně, která v roce 1953 vedla k vytvoření Asociace švédsko-izraelského přátelství.[9]

Valentin zemřel v Uppsale v roce 1963 ve věku 74 let. Je pohřben na židovském hřbitově v Solně.[1] Jeho dcera Mirjam (1920-1996) se stala psycholožkou a odbornicí na výchovu dětí. V roce 1946 se svým manželem Joachimem Israelem napsala knihu „Det finns inga elaka barn“ (Neexistují žádné zlé děti).[10]

Hugo Valentin Center na univerzitě v Uppsale

V listopadu 2009 bylo na Filozofické fakultě Univerzity v Uppsale založeno Centrum Huga Valentina. Vzniklo sloučením Centra pro multietnický výzkum a Uppsalského programu pro studium holocaustu a genocidy. Dne 1. ledna 2025 bylo centrum přejmenováno na Centrum pro studium holocaustu a genocidy v Uppsale, jméno Huga Valentina bylo z názvu vypuštěno.[5]

Přejmenování vyvolalo mezinárodní kritiku.[11] Aron Verständig, předseda Švédské židovské ústřední rady, označil rozhodnutí za negativní signál, zejména v době sílícího antisemitismu.[12] Zástupci univerzity v Uppsale změnu obhajovali a uvedli, že nový název objasnil zaměření centra na studie holocaustu a genocidy, aniž by změnil jeho výzkumné poslání.[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Valentin na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 Dostupné online. (švédsky)
  2. ↑ Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ TINGSTEN, Herbert. Hugo Valentin död. Dagens Nyheter. 1963. Dostupné online [cit. 2025-01-28].
  4. ↑ Svenska släktkalendern. Allen County Public Library Genealogy Center. [s.l.]: Stockholm : Bonnier, 1912. Dostupné online.
  5. 1 2 VODIČKA, Milan. Jak v Uppsale vymazali Žida. Univerzita ho odstranila z názvu ústavu, i když byl Švéd. iDNES.cz [online]. 2025-02-13 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
  6. ↑ BORTZ, Olof. Hugo Valentin's scholarly campaign against antisemitism: 1920s to the early 1950s. Nordisk Judaistik/Scandinavian Jewish Studies. 2023-06-19, s. 52–65. Dostupné online [cit. 2025-01-05]. ISSN 2343-4929. doi:10.30752/nj.126119.
  7. ↑ HEUMAN, Johannes. Early Holocaust Memory in Sweden: Archives, Testimonies, and Reflections. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2021. (The Holocaust and Its Contexts). ISBN 978-3-030-55531-3.
  8. ↑ Judisk tidskrift [online]. Libris [cit. 2021-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2017.
  9. ↑ KÄTTSTRÖM, Örjan. Archived copy. [s.l.]: Samfundet Sverige–Israel Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 June 2014.
  10. ↑ Dostupné online. (švédsky)
  11. 1 2 Dostupné online. (švédsky)
  12. ↑ Dostupné online. (švédsky)

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Valentin na Wikimedia Commons
source: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Valentin