CS Knowledge Base

V devíti letech začal hrát fotbal v mládežnickém týmu Union Mulazzano, týmu svého rodného města. V roce 1978 ve finále Coppa Lodi, kopl rozhodující penaltu svého týmu. O několik měsíců později dostal zkušební pozici v Interu, ale ti jej znovu nekontaktovali a proto se rozhodl přestoupit do Milána. V 16 letech byl poprvé povolán do prvního týmu, jenže neodehrál žádné utkání.

V sezoně 1986/87 se stal stálou součástí prvního týmu, jenže opět žádného utkání. A tak jej v srpnu 1987 klub poslal na hostování do Monzy, kde strávil dvě sezóny. Svůj profesionální fotbalový debut absolvoval 20. září 1987 v zápase proti Vis Pesaru (0:0). V pouhých 19 letech se stal klíčovým hráčem týmu klubu a odehrál všech 34 zápasů, které vyvrcholilo postupem do Serie B. Také v sezóně 1988/89 byl v klubu opět nejvýraznějším hráčem, když odehrál 37 zápasů.

Po dvou sezonách na hostování se vrátil do Milána, kde působil jako náhradník Donadonimu. V Serii A debutoval 27. srpna 1989 na hřišti Ceseny, kde vstřelil jeden ze tří gólů Rossoneri střelou z dálky. Během dvou sezón v Miláně odehrál 35 ligových zápasů se dvěma góly a vyhrál Pohár PMEZ, dva evropské superpoháry (1989 a 1990) a dva Interkontinentální poháry (1989 a 1990).

Od sezony 1991/92 se stal na dvě sezony hráčem Lazia. V první sezoně odehrál více utkání než ve druhé , protože nový trenér Zoff na něj nesázel.

V sezóně 1993/94 hrál za Foggiu, kde vstřelil rekordní počet branek v sezóně (8) a získal své první povolání do národního týmu. V roce 1994 se vrátil do Milána, se kterým vyhrál Supercoppa italiana 1994|domácí superpohár a svůj třetí evropský superpohár. S klubem postoupil i do finále LM, kde prohrál s Ajaxem (0:1). Poté přestoupil do Udinese. Sezonu 1996/97 vynechal téměř celou sezonu kvůli vážné autonehodě^[1].

V roce 1997 jej koupila Piacenza, kde zůstal až do ledna 2000 a přispěl ke dvěma po sobě jdoucím ziskům titulu. Poté, když již nefiguroval v plánech trenéra, rozhodl se odejít do druholigové Brescie, kde měl místo v základní sestavě a přispěl k postupu. Poté, co ho Brescia propustila, zůstal ve druhé lize a přestoupil do Janova, kde zůstal dva roky.

V roce 2002, kdy mu vypršela smlouva a klub mu ji neobnovil, opustil Janov, aby odehrál sezónu v třetiligovém Alzano Virescit. V sezóně 2003/04 byl součástí Avellina, které sezónu zakončilo sestupem do Serie C. V následující sezóně se vrátil do Foggie, která ho koupila společně s Luísem Oliveirou. Odehrál zde 9 zápasů a vstřelil jeden gól, na konci sezóny tým opustil kvůli finančním problémům. V posledním roce své kariéry hrál za Chiari.

V dvouletém období 1989 až 1990 odehrál 7 zápasů a vstřelil 3 góly za národní tým do 21 let a zúčastnil se ME U21 1990, kde získal bronzovou medaili.

Trenér národního týmu Sacchi jej povolal v letech 1993 až 1994 do 4 zápasů. První utkání odehrál 13. října 1993 proti Skotsku (3:1) a poslední utkání odehrál 23. března proti Německu (1:2).