CS Knowledge Base

Chandrasekhara Venkata Raman (tamilsky சந்திரசேகர வெங்கட ராமன் [čandrasékara vénkata ráman]; 7. listopadu 1888 Tiruččiráppalli – 21. listopadu 1970 Bengalúru) byl indický fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku.

Roku 1907 vystudoval fyziku na univerzitě v Madrasu. V roce 1917 byl jmenován profesorem na univerzitě v Kalkatě. Od roku 1933 pracoval ve výzkumném ústavu v Bengalúru.^[2]

28. února 1928 objevil (spolu s Kariamanikam Srinivasa Krišnanem, 1898–1961), že při interakci fotonů dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul má nově vzniklé rozptýlené záření jinou vlnovou délku (resp. energii fotonů), než mělo dopadající záření. Tento fakt byl na jeho počest pojmenován jako Ramanův jev, resp. Ramanův rozptyl. Stejný objev se však při studiu krystalů podařil i ruským fyzikům Leonidu Isaakoviči Mandelštamovi a Grigoriji Samuilovičovi Landsbergovi, dokonce o několik měsíců dříve. Jeho existenci teoreticky vypočítal už rakouský fyzik Adolf Smekal v roce 1923. Jev se proto v různých kulturách a společnostech nazývá též Mandelštamův rozptyl či Smekalův-Ramanův rozptyl, popřípadě neutrálně jako kombinační rozptyl.^[3]

Raman byl za tento objev roku 1929 uveden do šlechtického stavu a v roce 1930 oceněn Nobelovou cenou za fyziku (na rozdíl od Mandelštama, Landsberga a Krišnany).^[4] Roku 1954 získal nejvyšší indické civilní vyznamenání Bharat Ratna.

Na počest objevení Ramanova jevu je v Indii slaven 28. únor jako Národní den vědy.^[5]

Ramanovým synovcem byl indický astrofyzik Subrahmanyan Chandrasekhar (1910–1995), který byl roku 1983 oceněn Nobelovou cenou za přínos k objasnění fyzikálních procesů při vzniku a vývoji hvězd, zejména objev a výpočet tzv. Chandrasekharovy meze, stanovující maximální možnou hmotnost bílého trpaslíka.