Tento článek je o barvě. Další významy jsou uvedeny na stránce Bílá (rozcestník).

Bílá je nejsvětlejší z barev, stejně jako černá a šedá postrádající sytost. Je typickou barvou objektů jako sníh, křída nebo mléko.

Dojmu bílé barvy lze dosáhnout také smícháním (tzv. aditivním mícháním) základních barev spektra (červená, zelená, modrá), neboť právě na tyto barvy je lidské oko citlivé.

Bílá se dá dělit na další odstíny, především zářivě bílou a matně bílou. Takové rozlišení se historicky projevovalo v západních jazycích dvěma termíny pro bílou barvu,[pozn. 1] Dalším zvláštním jevem je chápání bílé jako „nebarvy“ či „absence barvy“ a jako protikladu černé. Taková koncepce se ale v západním myšlení začala objevovat až od pozdního středověku, částečně v souvislosti s rozvojem knihtisku. Tento proces byl završen objevem barevného spektra Isaacem Newtonem v roce 1666, a bílá s černou začali být znovu chápány jako barvy až na počátku 20. století.[1]

Vlastnosti bílého světla

Až do doby Isaaca Newtona popisoval převažující vědecký názor bílou jako základní barvu, ze které vznikají ostatní barvy tím, že se k bílému světlu přimíchá cosi, co ho zbarví. Newton navrhl pokus, při kterém světelným hranolem rozložil bílé světlo v barevné spektrum, které dalším hranolem spojil opět do bílého světla. Tím dokázal, že naopak barevné světlo je základní a bílé světlo vzniká smíšením světla všech barev.

V běžném životě se za bílé světlo dá považovat jak denní (sluneční) světlo, tak umělé osvětlení pomocí žárovek, zářivek apod. Je ovšem zřejmé, že tyto druhy světla nejsou „stejně bílé“. Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín. Takové odstíny bílého světla jsou popisovány tzv. barevnou teplotou. Tento parametr udává teplotu, které odpovídá záření absolutně černého tělesa o příslušném odstínu. Např. běžná žárovka vydává světlo odpovídající absolutně černému tělesu o teplotě asi 2850 K, takže se říká, že „barevná teplota běžné žárovky je 2850 K“. Denní světlo má typickou barevnou teplotu asi 5400 K, ale tato hodnota závisí na mnoha podmínkách (denní době, počasí, sluneční aktivitě apod.).

Existují také standardy bílého světla. Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) určila sérii standardních osvětlení (označovaná jako série D). Např. osvětlení D65, původně nastavené podle barevné teploty 6500 K, reprezentuje standardní denní světlo.

Počítačové monitory již dnes obvykle umožňují nastavit odstín zobrazovaných barev právě pomocí volby barevné teploty (typicky z několika málo přednastavených hodnot). Tuto hodnotu pak elektronika monitoru použije pro výpočet parametrů zobrazované bílé barvy.

Použití a symbolika bílé barvy

Česká lidová kultura

Bílá byla v české lidové kultuře chápána jako barva světla a dne. Zároveň ale byla spojována se smrtí a smutkem: sny o bílých šatech, bílé růži, chůzi ve sněhu, seškrabování zdi a podobně byly považovány za znamení smrti. Bílá myš a bílý had byli považováni za vtělení zemřelých, a smuteční šaty byly tradičně bílé. Byla základní barvou v zásadě všech výročních obyčejů a různých obřadů: koledníků, masek, letničních králů, pohřebních i svatebních obřadů. Mezi vzácné výjimky patřily masky medvěda, čerta a policajta. Církevní tradice na druhou stranu spojovala tuto barvu s nevinností a svatostí.[3]

Bílá v malířství

Pokud hovoříme o oleji či temperové malbě mluvíme o bělobě (běloba titanová…).

Odkazy

Poznámky

  1. latina například znala kromě obecného albus také candidus, užívané pro zářivou bílou s řadou pozitivních symbolických konotací. Starořečtina podobně odlišovala polios a leukos.

Reference

  1. 1 2 3 4 5 PASTOUREAU, Michel. White: A History of a Color. [s.l.]: Princeton, 2022. ISBN 978-0-691-24349-8. S. 7–12. (anglicky)
  2. HOUSER, Pavel. Asociační test: Barvy a světové strany. www.scienceworld.cz [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
  3. VÁCLAVÍK, Antonín. Výroční obyčeje a lidové umění. Luhačovice: Atelier IM Luhačovice, 2010. ISBN 978-80-85948-74-5. S. 290–292.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu bílá na Wikimedia Commons