CS Knowledge Base

Ancona je italské město a jeden z největších přístavů v Jaderském moři, zejména v osobní dopravě. Leží asi 80 km jihovýchodně od Rimini a 210 km severovýchodně od Říma. Je hlavním městem oblasti Marche i provincie Ancona, sídlem univerzity, biskupství a několika muzeí a galerií. V roce 2026 zde žilo přes 100 000 obyvatel. Název pochází z řeckého Ἀγκών (Ankon – loket).

Město se skládá z dvanácti místních částí: Aspio, Candia, Casine di Paterno, Gallignano, Ghettarello, Massignano, Montacuto, Montesicuro, Paterno, Poggio di Ancona, Sappanico, Varano. Kromě toho jsou k němu připojeny obce: Agugliano, Camerano, Camerata Picena, Falconara Marittima, Offagna, Osimo, Polverigi a Sirolo.

Nejstarší osídlení bylo pravěké a je zdokumentováno archeologickými nálezy z doby bronzové na Kapucínském vrchu (Monte Capuccini), který je dosud dominanou panoramatu města díky nejstaršímu majáku a renesanční pevnosti.

Město založili řečtí kolonisté, kteří podle pověsti roku 367 př. n. l. uprchli ze Syrakus. Učinili z něj centrum východního Středozemí a nazývali je dórským městem. Římané je poprvé obsadili roku 178 př. n. l. a Caesar je dobyl roku 49 př. n. l., když překročil řeku Rubikon. Město si však zachovalo značnou autonomii, dále razilo vlastní mince a hovořilo se v něm řecky. Jako nejbližší přístav k Dalmácii hrála Ancona velkou roli. Za císaře Trajána postavil syrský stavitel Apollodóros z Damašku roku 115 severní přístaviště a při jeho vstupu mramorový vítězný oblouk.^[2]

Ve 3. až 5. století bylo město několikrát dobyto a zpustošeno, křesťanství se zde rozšířilo v 7. a 8. století, kdy Ancona patřila mezi pět měst (Pentapolis) Ravennského exarchátu. Roku 849 ji zničili Saracéni. Když severní Itálii dobyl Karel Veliký, stalo se hlavním městem Marky anconské. Po roce 1000 se postupně osamostatnilo a stalo se námořní republikou s oligarchickou vládou tří starších, volených za tři městské čtvrti. Bylo obvykle spojencem Gaety a Dubrovníku a soupeřilo s Benátkami. Anconské lodi se účastnily křížových výprav s vlastními loděmi. V zápasech mezi císařem a papežem stálo na papežské straně (Guelfové).

Po moru a požáru roku 1348 se města zmocnil rod Malatestů, roku 1383 byl však vypovězen. Od roku 1532 připadla Ancona Papežskému státu a po roce 1569 byla v tomto státě – vedle Říma a Avignonu – jediné město, kde směli bydlet Židé. Roku 1732 dal papež Klement XII. rozšířit přístav, postavit nemocnici Lazaretto a palác. Počátkem 19. století měla Ancona vojenský význam v napoleonských válkách svou pevností s citadelou na Monte Guasca. Roku 1860 se připojila k Italskému království a roku 1880 bylo postaveno jižní přístaviště. Za druhé světové války utrpělo město masivním bombardováním z 1. listopadu 1943. Osvobodil je v červenci roku 1944 Druhý polský armádní sbor pod velením generála Wladyslawa Anderse.

Přístav Ancona provozuje kolem deseti pravidelných trajektových linek do Dalmácie a do Řecka. Letiště Ancona (zkratka AOI) leží asi 12 km západně od města a provozuje i zahraniční lety.

Nádraží Ancona Centrale v blízkosti přístavu bylo otevřeno roku 1861, kdy byl zahájen provoz na trati Bologna – Ancona. Má spojení do téměř všech větších italských měst, přímé expresní vlaky jezdí do Říma a Bologni a v letní sezóně jezdí vlaky EuroCity do Vídně nebo do Mnichova.

Dálnice A14 (Bologna – Ancona – Bari – Taranto) má v Anconě dva sjezdy.

Místní dopravu zajišťují trolejbusy a autobusy.

V blízkosti přístavu, odjezdu a příjezdu trajektů, se nachází náměstí Piazza della Republica. Na náměstí je největší divadlo ve městě klasicistní Teatro delle Muse a barokní kostel s klasicistní fasádou S. Sacramento z roku 1538. Severně vychází z náměstí ulice Via delle Logge, původní historická cesta vedoucí do přístavu, s budovou pozdně gotické burzy Loggia dei Mercanti z druhé pol. 15. st. Také se zde nachází románský kostel z 11. až 13. st. S. Marie della Piazza.

V těsné blízkosti, východně od ulice Via delle Logge, leží jedno z hlavních náměstí Piazza del Plebiscito. Zde je radnice Palazzo del Governo ze 14. až 15. st. a v horní části náměstí barokní kostel S. Domenico z let 1761 – 83. Severním směrem leží menší náměstí Piazza San Francesco s kostelem S. Francesco alle Scale ze 14. st. Dále severně, na Via C. Pizecolli, je Palazzo degli Anziani původem ze 13. st. a za ním Palazzo Ferretti sloužící jako Archeologické muzeum Marche. Na Piazzale del Duomo je pak hlavní sakrální stavba ve městě katedrála Duomo di San Ciriaco.

Východně z přístavního náměstí Piazza della Republica vychází, jedna z hlavních nákupních ulic ve městě, pěší zóna Corso G. Garibaldi. Ulice směřuje do nejrušnější části Ancony na náměstí s trhy Piazza Roma (s fontánou Fontana dei Cavalli z druhé poloviny 18. st.), a následně pak na velké náměstí s parkem Piazza Cavour.

• Trajanův vítězný oblouk vysoký 18,5 metrů a obložený mramorem postavil Apollodóros z Damašku za vlády římského císaře Traiana roku 115, bronzové desky a sochy sloužily ve dne jako maják, ale vzaly za své.
• Pevnost na Monte Capuccini je renesanční stavba s labyrintem kasemat, kterou navrhl architekt Antonio da Sangallo mladší, patří k ní bastion sv. Pavla, spojený v napoleonské době s novostavbou pevnosti Forte Cardeto, která je nyní přístupná veřejnosti z parku (Parco Cardeto). V areálu stojí také nejstarší z majáků. Název vrchu pochází ze 17. století, kdy zde bydleli kapucíni.
• Románská katedrála sv. Cyriaka (San Ciriaco) z let 1128–1189, trojlodí ve tvaru řeckého kříže se čtyřmi kryptami pod jeho rameny a s dvanáctibokou kupolí nad křížením, zbudována na místě řeckého chrámu bohyně Afrodité se dvěma kryptami. Zachovala si původní dispozici. Uvnitř je deset mramorových sloupů starověkého původu a gotický portál v průčelí je z roku 1328. Svatý Cyriak je patronem města.
• Kostel Panny Marie na náměstí (Santa Maria della Piazza) je románská bazilika s bohatě zdobeným průčelím z roku 1210. Stojí na místě raně křesťanského kostela ze 6.-7. století, jehož pozůstatky včetně mozaik lze vidět v kryptě.
• San Francesco alle Scale, kostel sv. Františka z Assisi na schodišti, konvent a kostelem založeny ve 14. století, s gotickým portálem z roku 1454, zbarokovaný
• Lazaretto, mohutná pětiboká stavba z roku 1732 na ostrůvku v přístavu, navrhl ji architekt Luigi Vanvitelli. Izolace byla záměrná. Později vojenská nemocnice, nyní archeologické a historické muzeum.
• Řada gotických i renesančních domů a paláců, jako je radnice (Palazzo del Comune), Loggia dei Mercanti nebo Palazzo Anziani.
• Archeologické muzeum v paláci Ferretti, vyzdobeném freskami.
• Městská galerie (Pinacotheca Civica) v Palazzo Bosdari
• 20 km jižně od města je poutní místo Loreto se Svatou chýší – předobraz všech pozdějších loret.

Počet obyvatel

• Fotbalový klub Associazione Calcio Ancona

• Pius II. (1405–1464), papež
• Federico Zuccari (1542/1543–1609), italský manýristický malíř a architekt
• Beneš Knüpfer (1844–1910]], český malíř, utopil se skokem do moře u Ancony
• Eduard von Böhm-Ermolli (1856–1941), polní maršál rakousko-uherské armády, armádní generál Československé republiky, generál polní maršál Německé říše
• Vito Volterra (1860–1940), italský matematik a fyzik
• Franco Corelli (1921–2003), italský operní zpěvák, tenor
• Virna Lisiová (* 1937), italská herečka
• Elisabetta Cocciarettová (* 2001), italská tenistka