Čtyřkoalice byla volební koalice českých politických stran, působící v české politice v letech 19982002. Původně se jednalo o čtyři středopravicové subjekty: Křesťanskou a demokratickou unii – Československou stranu lidovou, Unii svobody, Občanskou demokratickou alianci a Demokratickou unii. Ve sněmovních volbách 2002 kandidovala pod značkou Koalice pouze KDU-ČSL a US-DEU, neboť ODA byla z projektu vyřazena.

Členské strany

Strana Ideologie Pozice Mandáty v Poslanecké sněmovně
1998 2002
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová křesťanská demokracie středstředopravice
20/200
22/200
Unie svobody sociální liberalismus středopravice
19/200
9/200
Občanská demokratická aliance konzervativní liberalismus středopravice
0/200
Nebyla v koalici (0 mandátů)
Demokratická unie liberální konzervatismus středopravice
0/200
Sloučena s US

Historie

Čtyřkoalici vytvořily 1. září 1998 KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratická unie a Občanská demokratická aliance za účelem společného postupu proti ODS a ČSSD v nadcházejících senátních a komunálních volbách v Praze. Celkem bylo do horní parlamentní komory v těchto volbách zvoleno 13 senátorů nominovaných Čtyřkoalicí.[1] V září 1999 uzavřely strany podílející se na Čtyřkoalici „Svatováclavskou smlouvu“, jejímž obsahem bylo: společný postup před sněmovními volbami a následně i po nich, neuzavření dohody o spolupráci s jinou stranou na parlamentní úrovni a zřízení Rady Čtyřkoalice tvořené předsedy a místopředsedy jednotlivých smluvních stran.[2] O rok později došlo k prohloubení spolupráce uzavření čtyřkoaliční Svatováclavské smlouvy, na jejímž základě byla zřízena osmičlenná Politická rada Čtyřkoalice coby nejvyšší orgán tohoto uskupení (po 3 členech měly KDU-ČSL, US, po 1 ODA a DEU).[3]

Jedním z jejích významných úspěchů byly senátní volby v roce 2000, v nichž získala 17 z 27 obsazovaných křesel a připravila ODS a ČSSD o většinu v Senátu.[4][5]

Na konci roku 2001 se počet členů redukoval na tři, když se Demokratická unie sloučila do Unie svobody a rozšířená strana přijala název Unie svobody – Demokratická unie (US-DEU). V následujícím roce KDU-ČSL odmítla kandidovat v nadcházejících parlamentních volbách s ODA kvůli jejím problémům s financováním. Do sněmovních voleb 2002 pak šly společně pod značkou Koalice společně pouze KDU-ČSL a US-DEU. Ačkoliv se obě strany staly po volbách součástí vlády Vladimíra Špidly, přestala být značka Koalice využívána.

Volební výsledky

Poslanecká sněmovna

Mapa výsledků koalice ve sněmovních volbách 2002
Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
2002 680 670 14,2
31/200
8 4. Vláda

Senát

Volby První kolo Druhé kolo Mandáty Pozice
Hlasy % Hlasy % Zvoleno Celkem ±
1998 255 785 26,6 166 483 31,0
13/27
26/81
5 1.
2000 234 879 27,3 247 197 43,9
17/27
39/81
13 1.

Zastupitelstva krajů

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. %
2000 537 012 22,9
175/675
2.

Reference

  1. FIALA, Petr; FORAL, Jiří; KONEČNÝ, Karel a kol. Český politický katolicismus 1848–2005. 1.. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 535 s. ISBN 978-80-7325-155-0. S. 485–486.
  2. FIALA, Petr; SUCHÝ, Petr. Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová. Příprava vydání Pavel Marek, Jiří Malíř. 1.. vyd. Brno: Doplněk, 2005. S. 1441, In Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. II. díl: Období 1938-2004.
  3. NAVRÁTIL, Vojtěch. Preferenční hlasování voličů Koalice ve volbách do PSP ČR v roce 2002. S lidovci do koalice už nikdy více. Diplomová práce. [s.l.]: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, 2011. 100 s. S. 30.
  4. BBC. BBC česká redakce | Volby 2002 [online]. BBC Czech [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
  5. ŠULEK, Marcel; KOČÍ, Petr. Jak se měnilo rozložení sil v Senátu? Pestrobarevná historie v přehledné aplikaci [online]. Český rozhlas, 2014-10-22 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.

Externí odkazy