Tsunami v Japonsku (2011) se ve městě Mijako valí přes ochrannou zeď. Výška vln zde činila přibližně 9 m.[1]
Těžce poškozené pobřeží na severu indonéského ostrova Sumatra, který ležel nejblíže k epicentru zemětřesení z roku 2004. Průměrná výška vln v této oblasti činila 25–35 metrů.[2]

Tsunami (psáno i cunami; japonsky 津波, hiragana: つなみ, v překladu vlna v přístavu) označuje jednu nebo sérii po sobě jdoucích vln, které vznikají náhlým přemístěním velkého množství vody na rozsáhlých vodních plochách. Nevyskytuje se pouze v oceánech a mořích, ale může se objevit i ve vnitrozemí (jezera, vodní nádrže). Nejčastěji je tento jev vyvolán silným zemětřesením, jehož epicentrum leží na mořském dně nebo v blízkosti pobřeží. V menší míře je důsledkem sopečné činnosti, sesuvů a vzácně také impaktů planetek či komet.[3][4]

Tsunami se nepodobá běžným, větrem způsobeným vlnám. Odlišuje se řádově větším množstvím energie, vysokou amplitudou (výškou), dlouhou periodou a schopností za krátký čas urazit velké vzdálenosti. Zároveň tsunami nevzniká v důsledku přílivu a odlivu. Není proto správné tento jev synonymně označovat jako přílivovou vlnu. Dojde-li během podmořského zemětřesení k vertikálnímu posunu mořského dna, předá se do vodního sloupce obrovské množství energie a zformované vlnění se šíří na všechny strany. Na hlubokém volném oceánu dosahuje rychlost vlnění několik stovek km/h. Výška těchto vln zde obvykle nepřesahuje 1 metr a díky velmi dlouhé vlnové délce neškodně míjí proplouvající plavidla, aniž by si jejich posádky čehokoli všimly. Jak se tsunami přibližuje k pobřeží a klesá hloubka vody, dochází k jejímu zpomalování a ke zkracování vlnové délky. Zároveň dochází k výraznému nárůstu výšky, která může v extrémních případech dosahovat několika desítek metrů. Jelikož tsunami tvoří více různě velkých vln, mohou tyto vlny v rozmezí desítek minut až hodin opakovaně zasahovat a zaplavovat pobřeží.[3][5][6][7][8][9][10][11][12]

Tsunami patří k nejničivějším přírodním fenoménům. V minulosti si opakovaně vyžádaly vysoké ztráty na lidských životech a způsobily značné materiální škody. Mezi nejznámější neštěstí patří tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, které mělo na svědomí 230 tisíc obětí a stalo se jednou z největších přírodních katastrof. Roku 2011 zasáhlo Japonsko nejsilnější zemětřesení v jeho dějinách. Následná tsunami zabila více než 15 tisíc lidí a poškození atomové elektrárny Fukušima vedlo k nejhorší jaderné havárii od katastrofy v Černobylu.[4][13][14][15][16]

Etymologie

Přílivová vlna na řece Čchien-tchang v Číně.

Termín tsunami pochází z japonštiny, kde je slovo 津波 složeno ze slov cu (津 – „přístav“) a nami (波 – „vlna“). V doslovném překladu tedy znamená „vlna v přístavu“.[17][18]

Ve slovníku spisovné češtiny není slovo „tsunami“ uvedeno.[pozn. 1] Podle Pravidel českého pravopisu se jako základní tvar doporučuje cunami, což je přímý přepis japonského slova podle zásad české transkripce. Novější jazykové příručky, například Nový akademický slovník cizích slov, uvádějí jako správné nejen cunami, ale také tsunami, což je původně anglický přepis stejného japonského slova. V praxi se běžněji užívá tvar tsunami. Z hlediska gramatiky je slovo tsunami nesklonné a původně středního rodu. V současné češtině se však stále častěji užívá v rodě ženském, zejména ve spojení s podstatným jménem „vlna“.[18][22][23]

Přílivová vlna

Pro tsunami se někdy jako synonymum používá termín přílivová vlna. To je ve skutečnosti zavádějící zaměňování pojmů, jelikož se jedná o dva odlišné jevy, které nemají společnou příčinu a liší se mechanismem vzniku.[3][7][8] Přílivová vlna je na několika místech světa pravidelně se opakující vlna, vyvolaná kombinací silného přílivu a specifické topografie v dané lokalitě.[24][25] S jevem se lze setkat například v Anglii (řeky Severn a Mersey), na Aljašce (zátoka Turnagain), v Brazílii (Amazonka) nebo Číně (Čchien-tchang).[26][27][28][29]

Vznik

Zemětřesení

Mapa světa, obsahující názvy desek, vektory jejich pohybu a různé druhy jejich rozhraní.
Červená linie divergence
Zelená linie: transformní zlom
Fialová linie: konvergence - kolize
Modrá linie konvergence - subdukce
Epicentra zemětřesení mezi roky 1900–2017 s magnitudem vyšším než 6,0 Mw.
Tři základní typy pohybů horninových bloků:[6]
A: Horizontální (strike-slip)
B: Normálový (normal)
C: Přesmykový (reverse)

Zemský povrch se skládá ze sedmi velkých a dvanácti menších litosférických desek.[6][30] Tyto kusy pevné litosféry, jejichž horní část tvoří oceánská a kontinentální kůra, v podstatě „plavou“ na plastické vrstvě svrchního pláště – astenosféře.[30][31] Díky tomu se neustále pohybují rychlostí přibližně 2–10 cm/rok.[32] Většina zemětřesení vzniká na okrajích (rozhraní) dvou desek, neboť konstantním pohybem vzniká mezi nimi napětí, které se uvolňuje ve formě otřesů.[6] Některá zemětřesení se objevují i na aktivních zlomech mimo rozhraní dvou desek (tzv. vnitrodesková zemětřesení).[32][33] Přibližně 90 % zemětřesení na planetě, včetně těch nejsilnějších, probíhá v tzv. Ohnivém kruhu, což je asi 40 tisíc km dlouhý pás styku několika litosférických desek, který lemuje okraje Tichého oceánu.[34][35]

Zhruba 90 % všech zaznamenaných tsunami bylo vyvoláno zemětřesením. Ne každé zemětřesení je však toho schopno.[5] Klíčové je, aby došlo k narušení vodního sloupce, typicky vertikálním pohybem mořského dna. V některých případech se může přispět i horizontální posun strmých podmořských svahů, který rovněž dokáže narušit vodní sloupec a spolupodílet se k přenosu energie do vznikající tsunami.[pozn. 2][36] Aby zemětřesení bylo tsunamigenní (tzn. vytvořilo tsunami), musí splňovat určitá kritéria.[37] Prvním je jeho velikost, respektive síla (magnitudo). Otřesy slabé intenzity toho schopny nejsou. Neexistuje žádná minimální hodnota, která by určovala jasnou hranici, kdy se tsunami zaručeně zformuje. Obecně lze říci, že její vznik je velmi málo pravděpodobný u zemětřesení o síle 6,5 Mw a méně. U většiny evidovaných případů byly původcem otřesy o síle více než 7,0 Mw. Skutečně ničivé vlny obvykle vyvolávají zemětřesení s magnitudem 8,0 Mw a více.[37][38][39] Nutno dodat, že překročení této hodnoty stále nezaručuje vznik tsunami. S velikostí zemětřesení koreluje i délka prasklého zlomu.[40] Při seismických událostech s magnitudem 9,0 Mw může délka poruchy činit přes 1000 km.[41] Dalším důležitým kritériem je hloubka zemětřesení. Čím mělčí je hypocentrum (ohnisko), tím více energie se dokáže přenést až k vodnímu sloupci. Naopak zemětřesení s hypocentry ve velkých hloubkách (zpravidla více než 100 km) tsunami negenerují, protože na mořském dně nedojde k potřebným deformacím.[42][15] Tsunami mohou vyvolat jak zemětřesení způsobená přesmykem (výzdvihem), tak i zemětřesení s normálovým pohybem (poklesem).[38]

Existují tři základní typy rozhraní tektonických desek:[43]

  • konvergentní rozhraní (subdukce/kolize) – dvě desky se pohybují proti sobě. Drtivá většina tsunami vzniká právě na tomto typu rozhraní.[5][44]
  • divergentní rozhraní – desky se pohybují od sebe a nevzniká zde tak velké napětí. Zemětřesení tu proto nejsou tak silná a obecně negenerují vertikální pohyb horninových bloků. Tsunami jsou na divergentních hranicích desek velmi vzácná, slabá a lokálního charakteru.[44]
  • transformní zlomy – desky se horizontálně pohybují vedle sebe. Ačkoli zemětřesení mohou být velmi silná, tsunami obecně nezpůsobují, jelikož primární složka pohybu je horizontální. Omezený vertikální pohyb však není zcela vyloučen. Pokud k němu dojde, tsunami je lokálního až regionálního charakteru a nedosahuje takové intenzity jako u konvergentních rozhraní.[44]

Subdukce

Mapa světa s vyznačenými subdukčními zónami. Barevné škálování označuje hloubku hypocenter zemětřesení.

Nejsilnější zemětřesení, a tedy i nejničivější tsunami mají na svědomí extrémně silná zemětřesení (anglicky megathrust earthquakes) v subdukčních zónách.[5][6][45] Tato zemětřesení mohou přesáhnout magnitudo 9,0 Mw a vyvolat tzv. transoceánské tsunami – vlny, které jsou schopny s jen malou ztrátou energie překonat celý oceán a způsobovat rozsáhlé škody i tisíce kilometrů od epicentra.[46][47][48][49] Jako subdukce se označuje typ konvergentního rozhraní, při němž se proti sobě pohybují dvě litosférické desky a jedna se podsouvá pod druhou. Typicky jde buď o kontakt oceánské a pevninské desky, nebo o rozhraní dvou oceánských desek. Kvůli větší hustotě a menší tloušťce se v obou případech oceánská deska vždy podsouvá (subdukuje) pod druhou desku – v místě střetu se ohýbá a postupně noří do zemského pláště.[50] Mezi oběma deskami na zlomové ploše dochází vlivem velké adheze k silnému tření. To klade odpor vůči jejich neustálému pohybu, což vede ke vzniku velkého množství slabých zemětřesení. Jestliže se desky do sebe zaklesnou, začne stále se podsouvající oceánská deska deformovat nadložní desku. Tím na zlomu dochází k výraznému nárůstu napětí. Čím je větší odpor mezi oběma deskami, tím více energie se v místě nahromadí. Ukládání této energie může trvat stovky až více než tisíc let. Jakmile odpor mezi deskami již nedokáže vzdorovat rostoucímu napětí a je překročen kritický bod, nahromaděná energie se náhle uvolní.[5] Dochází k permanentní deformaci nadložní desky a vzniká zemětřesení.[51] Během deformace nastává zpravidla reverzní pohyb (přesmyk) mořského dna, respektive jeho výzdvih. Tím je převedena energie do vodního sloupce. Doba návratnosti silného zemětřesení se u jednotlivých subdukčních zón liší. Tomuto kvaziperiodickému hromadění a uvolňování napětí se říká seismický (zemětřesný) cyklus a nastává i u jiných typů zlomů, nejen u subdukcí.[52][53][54]

Transformní zlomy

Transformní zlomy jsou typem rozhraní, kde se dvě tektonické desky pohybují horizontálně podél sebe (anglicky strike-slip). Vlivem tření vzniká na zlomové ploše napětí, které se uvolňuje ve formě otřesů. Rovněž na transformních zlomech se mohou desky dočasně do sebe „zaklesnout“, takže v místě vzniká napětí, energie se po desítky až stovky let hromadí a následně se uvolní v podobě silného zemětřesení. Nejznámějším transformním zlomem je San Andreas v Kalifornii, kde se pacifická deska posouvá k severu, zatímco severoamerická směřuje k jihu. Tyto zlomy se také nacházejí na divergentních rozhraních, kde se jimi vyrovnává nesouvislá expanze nově vznikající desky.[32][55]

Tsunamigenní potenciál transformních zlomů je obvykle malý, jelikož čistě horizontální pohyb nemá za běžných okolností schopnost vertikálně narušit vodní sloupec. Některá zemětřesení jsou přesto schopná vyvolat silné tsunami lokálního až regionálního charakteru, zejména prostřednictvím následných podmořských sesuvů.[pozn. 3][15][56]

Sopečná činnost

Pyroklastický proud na filipínském vulkánu Mayon.
Tlaková vlna, vyvolaná velmi silnou explozí během erupce podmořské sopky Hunga Tonga, 15. ledna 2022.

Zhruba 5 % všech tsunami připadá na vulkány a sopečnou činnost.[57] Tsunami spojené s vulkanickou činností mohou vznikat jak přímo v průběhu erupce, tak i v důsledku procesů, které probíhají mimo ni. Tyto události však obvykle představují spíše bodové zdroje, které nedokážou náhle přemístit tak velký objem vody jako velká tektonická zemětřesení. Proto mají takto vzniklá tsunami zpravidla jen lokální až regionální charakter – výsledné vlny při svém šíření relativně rychle ztrácejí energii. Některé z nich lze řadit mezi tzv. megatsunami. K hlavním tsunamigenním mechanismům sopečného původu patří:[31][42][58][59][60][61]

  • Sesuv sopečného tělesa – vulkanická tělesa (sopečné kužele), tvořená vrstvami lávy a pyroklastik, vykazují širokou škálu nestability způsobenou například hydrotermálními změnami, magmatickou intruzí nebo celkovou strukturální nestabilitou.[62] Sesuvy nemusí být spojeny s aktuální aktivitou sopky. Je-li jejich objem dostatečný, patří sesuvy sopečných svahů k častým příčinám vzniku lokálních megatsunami. Mezi ukázkové případy se řadí například Krakatoa (2018), Stromboli (2002) nebo Unzen (1792).[60][61]
  • Pyroklastické proudy nebo lahary – prudký průnik laharu (sopečný bahnotok) nebo pyroklastických proudů do vodní plochy dokáže vytlačit poměrně velké množství vody. Obzvlášť velký tsunamigenní potenciál mají objemné pyroklastické proudy (s objemem větším než 1 km³).[59] Právě tento fenomén byl hlavním důvodem vzniku série vln vysokých až 46 m, které si při erupci vulkánu Krakatoa roku 1883 vyžádaly přibližně 30 tisíc mrtvých.[58][60] Stejný proces dal při erupci Tambory roku 1815 do pohybu tsunami a následkem toho zahynulo asi 4 600 lidí.[15][58][63]
  • Podvodní erupce – mělké podvodní erupce, kam například patří surtseyský typ, nejsou většinou významně tsunamigenní, protože jednotlivé exploze obvykle přemístí jen relativně malý objem vody. Dostatečně silná exploze však dokáže na velmi krátký okamžik vytvořit ve vodní mase kráter. Jeho následné gravitační zborcení generuje vlny s malou amplitudou a velmi krátkým dosahem.[58][61]
  • Kalderizace – silná explozivní erupce pliniovského typu vede k částečnému vyprázdnění magmatického krbu, jehož nadloží se v jejím závěru propadne do uvolněného prostoru. Na zemském povrchu se to projeví vznikem kaldery – několik kilometrů široké kotlovité prohlubně s hloubkou několik set metrů. Probíhá-li takový kolaps pod hladinou moře nebo v těsném sousedství pobřeží, může tato rychlá změna reliéfu mořského dna vést k přesunu velkého objemu vody a iniciovat vznik tsunami. Doba kalderizace není pevně vymezena, ale trvat může v řádu minut až hodin.[58][61]
  • Laterální erupce – laterální (bočně směřovaná) erupce je vzácný a atypický typ erupce, při němž často dochází také k částečné destrukci (sesuvu) sopečného tělesa. Velmi známým příkladem je americká sopka Mount St. Helens. Kombinace sesuvu severního svahu a silné laterální erupce v roce 1980 vytlačila vodu z přilehlého jezera Spirit do obří vlny (megatsunami). Masa vody při úderu na protější břeh vystoupala do výšky zhruba 260 m.[60][61][64]
  • Tlakové vlny – atmosférické akusticko-gravitační vlny, vyvolané extrémně prudkými explozemi v průběhu silných sopečných erupcí, mohou přenášet část energie do vodní masy jevem, známým jako nelineární rezonance mezi atmosférickou a oceánskou vlnou, a tím vyvolat sekundární tsunami. Protože atmosférické vlny se šíří rychlostí blízkou rychlosti zvuku, dorazí tyto vlny tsunami na pobřeží rychleji než „klasické“ tsunami, jehož pohyb je limitován relativně nižší rychlostí vlnění ve vodě. Ačkoliv tyto vlny mají velmi velký dosah (transoceánské), jejich amplituda (výška) bývá nízká. Tímto mechanismem se například zformovalo sekundární tsunami při erupcích sopek Hunga Tonga – Hunga Haʻapai (2022) a Krakatoa (1883).[61][65][66][67][68]

Sesuv

Pohled na hráz italské přehrady Vajont a sesunutou masu hornin.

Sesuvy, podobně jako vulkanická činnost, patří mezi významné neseismické příčiny vzniku tsunami. Zahrnují rychlý pohyb velkého objemu hornin, půdy, sedimentů nebo ledovců, který způsobí vytlačení vody. Mohou probíhat jak na souši, tak pod vodní hladinou (podvodní sesuvy).[15] K podmořským sesuvům obvykle dochází na pevninských svazích, okrajích kontinentálních šelfů nebo v hlubokomořských příkopech. Mohou se odehrávat i na svazích se sklonem pouhých 1°. Sesuv je často iniciován zemětřesením. Mezi další příčiny lze zařadit také erozi nebo vulkanickou činnost. Výsledné vlastnosti tsunami závisí na několika faktorech, jako je objem sesunutého materiálu, rychlost jeho pohybu a hloubka vody. V závislosti na rozsahu sesuvu je vzniklé tsunami zpravidla lokálního, někdy i regionálního charakteru a jen velmi zřídka zasahuje vzdálenější oblasti. Obzvláště nebezpečné jsou tyto události v blízkosti pobřeží, kam mohou vlny dorazit velice brzy, takže čas na evakuaci je výrazně omezený.[7][42][69][70][71][72]

Významné události:

  • Lituya Bay (1958) – silné zemětřesení na Aljašce vyvolalo následný sesuv asi 30 milionů m³ hornin do fjordu. Vznikla 524 m vysoká megatsunami s velmi krátkým dosahem. Jedná se o nejvyšší zaznamenanou vlnu v historii. Ačkoliv bylo odlehlé místo prakticky neobydlené, ve fjordu zahynulo 5 osob.[69][73]
  • Papua Nová Guinea (1998) – zemětřesení iniciovalo podmořský sesuv. Zhruba 25 km dlouhý úsek pobřeží zasáhly až 12 m vysoké vlny a o život připravily přibližně 1 600 lidí.[74]
  • Přehrada Vajont (1963) – v důsledku lidského přičinění se do přehrady na severu Itálie, tehdy nejvyšší na světě, sesunula masa hornin, převyšující objem samotné vodní nádrže. Megatsunami o výšce 250 m se převalila přes hráz a zdevastovala přilehlé město Longarone, včetně dalších obcí. Neštěstí si vyžádalo 2 117 obětí.[75][76]

Jiné příčiny

Impakty

Tsunami generovaná dopadem planetky nebo komety do oceánu je extrémně vzácný jev, který v historické době nebyl pozorován. Jeho existence je odvozena z numerických modelů a geologických stop dávných impaktů. Aby těleso přežilo průlet zemskou atmosférou a mělo potenciál způsobit významnější škody na povrchu nebo ve vodě, musí mít průměr řádově několik desítek metrů – menší objekty většinou explodují nebo shoří ještě nad zemí. Odhady četnosti ukazují, že tělesa o velikosti kolem 100 m dopadají na Zemi v průměru jednou za několik tisíc let, zatímco planetky o průměru okolo 1 km a více zasahují planetu ještě vzácněji, s intervaly v rozsahu statisíců až milionů let. Protože asi 71 % povrchu Země pokrývají moře a oceány, je pravděpodobné, že k významné části těchto dopadů dochází ve vodním prostředí. Tsunami vzniklé při dopadu velkých kosmických těles do oceánu spadají svým rozsahem do kategorie megatsunami.[77][78][79][80]

Rozsah takové události určuje zejména kinetická energie nárazu, daná velikostí, hustotou a rychlostí tělesa, a také hloubka vody v místě dopadu. Čím je vodní sloupec hlubší, tím větší objem vody může být nárazem přemístěn. Navzdory pokroku v numerickém modelování však zůstává vznik a šíření tsunami vyvolaných impaktory středních rozměrů – zhruba v rozsahu průměrů 100 m až 1 km – stále nejisté. Pro tuto velikostní třídu se publikované odhady výšky i dosahu vln často výrazně liší. Menší tělesa (s průměrem pod přibližně 100 m) pravděpodobně nevytvoří tsunami se závažnými dopady, zatímco kilometrové a větší planetky jsou podle současných modelů schopny generovat významná tsunami s velmi dlouhou vlnovou délkou, která při svém šíření relativně pomalu ztrácejí svou energii, a proto mohou mít transoceánský dosah.[79][81][5]

Před 66 miliony let dopadl do mělkých vod Mexického zálivu asteroid Chicxulub o průměru zhruba 10–14 km. Podle současných numerických modelů impakt vedl ke vzniku megatsunami, jehož počáteční výška v bezprostřední blízkosti místa dopadu přesahovala 4,5 km a krátce na to klesla na asi 1,5 km. Pobřeží Mexického zálivu zasáhly vlny vysoké přes 100 m, zatímco severem Atlantiku a jihem Pacifiku se přehnalo tsunami s výškou přesahující 10 m.[82][83] Výsledky modelů jsou podporovány geologickými záznamy z usazenin na různých kontinentech, což naznačuje, že událost vedla ke globálnímu tsunami s dopadem na pobřeží většiny tehdejších oceánů.[84]

Lidská činnost

V roce 1917 se v kanadském přístavu v Halifaxu srazila dvě plavidla, z nichž jedno převáželo přes 2 600 tun výbušnin a hořlavin. Požár lodi zapříčinil masivní explozi a vznik vln vysokých zhruba 10–18 m.[85][86] Výbuch si vyžádal zhruba 2 tisíce mrtvých a 9 tisíc zraněných, přičemž část škod v bezprostředním okolí přístavu souvisela i s vyvolanými vlnami.[87][88]

V roce 1946 byl v rámci operace Crossroads proveden test atomové bomby s označením Baker. Bomba o síle 23 kt byla odpálena v hloubce 27 m. K nejbližšímu ostrovu, vzdáleném přibližně 6 km od místa exploze, dorazila série vln s výškou asi 5–6 m.[89] Další podvodní testy v následujících letech však prokázaly, že jaderné zbraně jsou pro generování vln málo účinné. Výbuch vytlačí pouze malý objem vody na omezené ploše, takže vzniklé vlny velmi rychle ztrácejí svou energii a svými charakteristikami neodpovídají vlastnostem tsunami. Většina energie exploze se navíc spotřebuje na vyvržení vody nebo její přeměnu v páru. Z provedených testů také vyplynulo, že čím hlouběji dojde k detonaci, tím menší vlny vzniknou.[90]

Na konci druhé světové války experimentovala novozélandská a americká armáda s konvenčními výbušninami v rámci projektu Seal. Jeho cílem bylo zjistit, zda by bylo možné mnohočetnými explozemi uměle vyvolat tsunami, které by se mohlo využít k vojenským účelům jako alternativa k tehdy vyvíjeným jaderným zbraním. Experiment však nepřinesl očekávané výsledky a ukázal, že praktické vytvoření takové zbraně je nerealistické.[91][92]

Popis

Zjednodušená vizualizace přenosu energie při tsunami, kdy osciluje celý vodní sloupec – od hladiny po mořské dno.[11]
Přibližné hodnoty vlnové délky a rychlosti tsunami pro různé hloubky vody, vypočtené z rovnice:[93][94][95]
Hloubka (m) Vlnová délka (km) Rychlost (km/h)
10 10,6 36
50 23 79
200 48 159
2 000 151 504
4 000 213 713
7 000 282 943

Tsunami je mechanická gravitační vlna,[95][96][97] protože gravitace se snaží vyrovnat náhlou deformaci vodního sloupce, čímž se vytváří vlnění.[42] Takovou deformaci nejčastěji způsobuje rozruch v podobě podmořského zemětřesení, vulkanismu, sesuvu nebo impaktu vesmírného tělesa. Tyto geofyzikálně impulzivní události jsou schopné do vodní masy předat obrovské množství energie. V okamžiku vzniku je celá masa vody nad deformovaným mořským dnem vytlačena ze své rovnovážné polohy.[pozn. 4] Když se tato masa působením gravitace snaží znovu získat rovnováhu, rozkmitá se celý vodní sloupec – od hladiny až po mořské dno.[38][42] Vzniklé vlny se od místa vzniku šíří na všechny strany v soustředných kružnicích, přičemž rozložení jejich energie není pro všechny směry stejné a závisí na mechanismu původního rozruchu.[pozn. 5][32] Při pohybu oceánem se přenáší energie vlněním, nikoli pohybem (prouděním) vody. Částice vody se při průchodu vlny pohybují převážně kmitavě, přičemž po průchodu vlny se vracejí přibližně do původní polohy. Energie tsunami je nesena kombinací kinetické energie kmitavého pohybu částic vody a potenciální energie spojené s vychýlením hladiny, a šíří se prostřednictvím pohybu celého vodního sloupce. Vzhledem k velmi dlouhé vlnové délce ztrácí při šíření hlubokým oceánem svou energii jen pozvolna, a proto se tsunami může šířit na značné vzdálenosti. Na otevřeném oceánu se zároveň chová odlišně než v mělkých pobřežních vodách.[103][11][104][105][106][95][107][108][102]

Naproti tomu větrem generované mořské vlny vznikají v důsledku přenosu energie z větru na hladinu vody, kdy vítr vyvolává tlakové rozdíly a tření na rozhraní vzduch–voda. I tyto vlny jsou gravitační povahy, ale mají mnohem kratší vlnovou délku a periodu a jejich podstatně menší energie je soustředěna pouze v horní části vodního sloupce.[5][15][109][110][96][95]

K popisu vln se užívá několik základních fyzikálních parametrů:[15][95][42][96][111]

  • Vlnová délka: horizontální vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími hřebeny (nebo jinými identickými body vlny).
  • Perioda: časový interval mezi dvěma po sobě jdoucími vlnami.
  • Amplituda: svislá vzdálenost od rovnovážné hladiny k hřebenu nebo údolí vlny.
  • Rychlost: jakou se vlna pohybuje.
  • Výška: svislá vzdálenost mezi hřebenem a údolím vlny, tedy dvojnásobek amplitudy.

Vlnová délka

Schematická animace šíření tsunami z hlubokého oceánu do mělkých vod. Jak hloubka klesá, vlna se zpomaluje, její vlnová délka se zkracuje a amplituda (výška) roste – dochází k tzv. shoalingu.

Tsunami se vyznačují extrémně dlouhou vlnovou délkou, která může v hlubokém oceánu přesahovat 500 km (zatímco u běžných větrných vln je to jen 90–180 m). Ta je úzce spojena s periodou, jež se pohybuje od 5 minut do 2 hodin, zatímco u větrných vln dosahuje obvykle jen 5–20 sekund. Při přibližování k pevnině se vlnová délka zkracuje, zatímco perioda zůstává neměnná. [15][109][96][107][112]

Rychlost

Jelikož se tsunami šíří po celé výšce vodního sloupce, tedy od hladiny až po mořské dno, je jeho rychlost dána především hloubkou vody. Z fyzikálního hlediska se v oceánu chová jako tzv. mělká vlna, protože hloubka moře je ve srovnání s jeho mimořádně dlouhou vlnovou délkou relativně malá.[95][112] Za těchto podmínek se rychlost tsunami řídí vztahem,[93][94][95] podle něhož se rychlost určuje jako odmocnina součinu gravitačního zrychlení a hloubky vody :

Například v oceánech s hloubkou kolem 6 000 metrů dosahuje rychlost šíření téměř 900 km/h, což je srovnatelné s rychlostí dopravních letadel. Díky tomu může tsunami během hodin až desítek hodin překonat celý oceán a šířit se na vzdálenost tisíců kilometrů. Zpomaluje teprve až v mělkých vodách, kde se zároveň zkracuje vlnová délka a roste amplituda (výška) vlny.[15][109][96][107]

Amplituda

Na otevřeném oceánu dosahuje amplituda tsunami obvykle jen několika desítek centimetrů až jednoho metru. Vlivem dlouhé vlnové délky i periody jsou zde výkyvy hladiny velmi pozvolné, takže tsunami zpravidla neškodně míjí plavidla, aniž by si jejich posádky čehokoliv všimly. Jakmile vstoupí do mělkých vod u pobřeží, jeho pohyb zpomaluje. Obrovské množství energie se přitom koncentruje do stále menšího vodního sloupce, což vede k výraznému nárůstu amplitudy (výšky) vlny. Tento jev se nazývá shoaling. Výsledná vlna může při úderu na pevninu dosáhnout výšky od několika metrů po desítky metrů.[15][109][96][107][112]

Výška nemá stanovenou dolní hranici. Označení „tsunami“ se vztahuje k mechanismu vzniku vln, nikoli k jejich velikosti. Za tsunami se proto považuje i velmi malé vychýlení hladiny, pokud vzniklo deformací vodního sloupce. Mnoho tsunami zachycených přílivoměry na pobřeží má amplitudu jen několik jednotek až desítek centimetrů a bez těchto citlivých měření by zůstala zcela bez povšimnutí.[113]

Dopad na pobřeží

Různé typy pobřeží, ovlivňující účinky tsunami
Zátoka u města Onagawa (prefektura Mijagi, Japonsko). Ukázkový příklad pobřežního útvaru ve tvaru „V“, který může soustředit energii tsunami do závěru zátoky a vést zde k lokálnímu zvýšení výšky vln.
Zátoka u města Onagawa (prefektura Mijagi, Japonsko). Ukázkový příklad pobřežního útvaru ve tvaru „V“, který může soustředit energii tsunami do závěru zátoky a vést zde k lokálnímu zvýšení výšky vln.[115]
Sendajská nížina v Japonsku, kde tsunami v roce 2011 proniklo více než 5 km do vnitrozemí. Průnik vln byl mimo jiné usnadněn koryty vodních toků.
Sendajská nížina v Japonsku, kde tsunami v roce 2011 proniklo více než 5 km do vnitrozemí. Průnik vln byl mimo jiné usnadněn koryty vodních toků.[117]
Tsunami z roku 1993 na japonském ostrově Okuširi. Simulace ukazuje, jak vlny obtekly (tzv. difrakce) kolem malého poloostrova s obcí Aonae, zasáhly břeh i na jeho odvrácené straně a částečně se odrazily od pobřeží.

Doba, za kterou tsunami dosáhne pobřeží, závisí na vzdálenosti od místa vzniku. Je-li zdroj blízko pobřeží, může tato doba činit méně než hodinu, někdy i pouhé minuty. Čas na překonání rozlehlých oceánů, například Pacifiku, může při rychlosti několika set km/h (až ~900 km/h v hlubokém oceánu) trvat až 22 hodin. Tsunami obvykle nepředstavuje jedinou vlnu, ale sérii vln (tzv. vlnový vlak), složenou z kladných a záporných výchylek hladiny – z hřebenů a údolí. Pokud dorazí k pobřeží nejprve depresní fáze vlny (údolí), projeví se to dočasným poklesem hladiny a ústupem moře. Tento jev může v praxi sloužit jako varovný signál před příchodem živlu. Je-li naopak první elevační fáze (hřeben), dochází přímo k zaplavení pobřeží bez předchozího ústupu moře.[11][12][15][112][118][119][120][121][102]

Tsunami má jen zřídka podobu lámající se vodní stěny. Častěji se projevuje jako rychlé zvýšení hladiny nebo jako silný příval vody. Časový rozestup mezi jednotlivými vlnami (perioda) je proměnlivý a obvykle se pohybuje zhruba od pěti minut do dvou hodin, takže pobřeží může být vlnami a silnými proudy zasaženo opakovaně v průběhu delší doby. První z přicházejících vln nemusí být nutně nejvyšší ani nejničivější.[11][12][119][112][15]

Vlny nezasahují pobřeží pouze jedním přímým směrem. Díky dlouhé vlnové délce může tsunami obtékat (tzv. difrakce) ostrovy či pobřežní výběžky a zasáhnout i zdánlivě chráněné oblasti, například na jejich odvrácené straně. Po nárazu na pevninu se může vlna částečně odrazit zpět. Tato odražená vlna může způsobit v okolí další škody nebo se vzájemně ovlivňovat (interferovat) s dalšími přicházejícími vlnami.[12][15][122][102]

Výsledné účinky tsunami se pak výrazně liší v závislosti na místních podmínkách u pobřeží. Tyto faktory mohou účinky zmírnit nebo naopak zesílit. Nejprve se uplatňuje tvar mořského dna v pobřežní zóně. Na dlouhém, postupně se svažujícím kontinentálním šelfu mají přicházející vlny často tendenci se lámat a tím přicházet o část své energie, kdežto na strmém a krátkém šelfu je tento tlumící efekt omezený. Dále rozhoduje tvar a členitost pobřeží. V zátokách ve tvaru „V“ nebo „U“ může vlna v důsledku geometrického zaostření dosáhnout významně vyšší výšky. Prostorově vymezená místa, jako jsou přístavy či zálivy, ji mohou rovněž zesílit tzv. rezonanční oscilací, ke které dochází při shodě periody vlny s přirozenou frekvencí dané lokality. Na rovinatých pobřežích může tsunami proniknout několik kilometrů do vnitrozemí. Tato horizontální vzdálenost se označuje jako inundace. Pronikání mohou dále usnadnit i říční koryta. Run-up představuje maximální výšku, do níž voda vystoupá nad běžnou hladinu moře v konkrétním místě. Za nebezpečné jsou považovány tsunami s run-upem přesahujícím 1 m. I menší vlny však mohou představovat významné riziko, zejména kvůli silným proudům, které mohou zranit či utopit osoby ve vodě a poškodit plavidla nebo infrastrukturu v přístavech.[12][15][112][118][122][123][124][121][102]

Jakmile po kulminaci hřebenu přichází depresní fáze (údolí) a hladina začne klesat, voda se vrací zpět do moře. Tento zpětný proud může být velmi silný a stejně jako inundační proud při zaplavování se podílí na škodách (například transportem trosek či erozí) a na ohrožení osob stržených proudem.[15][112][123]

Výskyt

Tsunami se může odehrát v různých typech vodních ploch, tedy ve všech světových oceánech, mořích, jezerech a vodních nádržích. Nicméně nejčastěji vzniká v Tichém oceánu. Ten je lemován tzv. Ohnivým kruhem – 40 tisíc kilometrů dlouhým tektonickým pásem, většinou subdukčních zón, kde se nachází 75 % všech známých aktivních sopek a dochází tam k 90 % všech zemětřesení na světě.[42][125][126]

Podle databáze NOAA dochází průměrně 2× ročně k tsunami, která má za následek úmrtí nebo materiální škody. Významnější události s ničivými účinky ve vzdálenosti více než 1000 km se objevují přibližně 2× za desetiletí.[127]

Podíl výskytu dle oblastí.[42][128][47]
OblastČetnost
Tichý oceán78 %
Atlantský oceán9 %
Středozemní moře6 %
Indický oceán5 %
Ostatní oblasti1 %

Nejčastěji k tsunami dochází u pobřeží:[42][129]

Živel lze rovněž klasifikovat podle vzdálenosti od místa svého vzniku, do níž sahají jeho ničivé účinky:[47][48][49]

  • Lokální – zasahuje oblast do ~100 km od zdroje.
  • Regionální – postihuje pobřeží do vzdálenosti 100 až 1 000 km.
  • Vzdálené (transoceánské) – zasahuje oblasti více než 1 000 km od místa vzniku. Cesta přes oceán může trvat několik až desítky hodin.

Výskyt v okolí Evropy

Středozemní a Černé moře

Map
Interaktivní mapa vybraných oblastí Středomoří s různou úrovní rizika ničivých tsunami.
Legenda:[130][131]

Nejvyšší riziko
Nižší, avšak významné riziko
Nejnižší, přesto nezanedbatelné riziko

Výskyt tsunami ve Středozemním moři je dlouhodobě doložen historickými i novodobými záznamy. Od 5. století př. n. l. zde bylo zaznamenáno 256 událostí, z toho 87 v období mezi lety 1900–2021. Region se vyznačuje složitou tektonickou stavbou. Kromě střetu africké a eurasijské desky se zde nacházejí i mikrodesky, například egejská a anatolská, včetně komplexní sítě aktivních zlomů. Oblast je proto charakterizovaná vysokou seismicitou a vulkanickou činností. Mořské dno zde tvoří převážně strmý reliéf, který přispívá k častým podmořským sesuvům. Středozemní moře je obzvlášť zranitelné i při výskytu relativně slabého tsunami. Důvodem je husté osídlení pobřeží a rozsáhlý turistický ruch. Riziko dále zvyšuje velmi krátký čas na včasné varování a evakuaci, kdy první vlna může dorazit během několika minut. Složitá podmořská topografie a členité pobřeží mohou účinky tsunami zesílit, případně lokálně navýšit výšku vln.[130][131][132][133][134][135][136][137]

Obecně platí, že riziko ničivých tsunami je vyšší ve východní části Středomoří než v západní.[pozn. 6] Nejrizikovějšími oblastmi jsou vysoce seismogenní zóny, jako je Helénská subdukční zóna jižně od Kréty a Messinská úžina na jihu Itálie. Zvýšené riziko taktéž panuje v okolí sopky Santorini na jihu Egejského moře a v jadersko-jónské oblasti při západním pobřeží Řecka. Nižší, avšak stále významné riziko se vyskytuje v Levantském moři, Korintském zálivu, Kalábrii, Toskánsku, Tyrhénském moři, Alborantském moři, v okolí Sicílie a severního Tuniska. Dále na Kykladách, Liparských ostrovech, u poloostrova Gargano a v oblasti Italské a Francouzské Riviéry. Nejnižší, přesto nezanedbatelné riziko existuje v Černém a Marmarském moři.[130][131]

Významné historické případy:

Atlantský oceán

Na rozdíl od Tichého a Indického oceánu není Atlantský oceán lemován rozsáhlými subdukčními zónami. Většina zdejších tsunami má proto spíše lokální až regionální dosah, zatímco transoceánské události jsou zde výjimečné. Jedním z mála dobře doložených transoceánských tsunami je to po lisabonském zemětřesení z 1. listopadu 1755, které se rozšířilo až do Karibiku. Tato katastrofa představuje nejsilnější zaznamenané zemětřesení na atlantickém pobřeží Evropy. Zdrojem zemětřesení byl pravděpodobně Azorsko-gibraltarský zlom, tvořící rozhraní africké a eurasijské desky. Následné vlny o výšce 5–30 m zdevastovaly břehy Portugalska, Španělska a Maroka, což přispělo k vysokým ztrátám na životech; celkový počet obětí katastrofy se odhaduje na ~70 tisíc.[147][148][149][150][151][102]

Přibližně před 8200 roky došlo u pobřeží Norska k rozsáhlému podmořskému sesuvu na okraji kontinentálního šelfu (Storegga). S odhadovaným objemem 2400 až 3200 km³ šlo o největší známý podmořský sesuv. Pobřeží Norska a Shetland následně zasáhly vlny přesahující výšku 20 metrů. Vedle toho by Evropu teoreticky mohly ohrožovat i obří sesuvy částí ostrovů v Kanárském souostroví. Takové události jsou ovšem extrémně vzácné, neboť k nim dochází v dlouhých intervalech, typicky v řádu stovek tisíc let. K atlantickému pobřeží Evropy se mohou ve výjimečných případech dostat i tsunami ze vzdálenějších míst, například z oblasti Karibiku.[150][152][153][154][155]

Rudé moře

Rudé moře tvoří po většině své délky divergentní hranici mezi africkou a arabskou tektonickou deskou. Výjimkou je Akabský záliv, kde rozhraní přechází do Levantského transformního zlomu. Obecně platí, že severní i jižní části Rudého moře vykazují vyšší seismicitu, než jeho centrální část. Mořské dno se navíc vyznačuje poměrně velkou hloubkou a strmými podmořskými svahy, což vytváří podmínky pro výskyt podmořských sesuvů. V roce 1995 došlo v Akabském zálivu k zemětřesení o magnitudu 7,2 Mw. Nedaleké egyptské městečko Nuweiba poté zasáhlo tsunami o výšce 3–4 metry.[156][157][158]

V oblasti Tiránském průlivu, poblíž letoviska Šarm aš-Šajch, byly objeveny geologické důkazy o sesuvu části podmořského svahu, k němuž pravděpodobně došlo přibližně před 500 lety. Vzniklá vlna mohla měřit okolo 10 metrů. V případě opakování události, zejména v případě kolapsu celého svahu, by výsledné tsunami mohlo dosáhnout výšky až 20 metrů.[159][160][161][162]

Neobvyklé typy tsunami

Vnitrozemní tsunami

Znázornění šíření vln po sesuvu v oblasti Tauredunum na Ženevském jezeře (563 n. l.). Izolinie na mapě ukazují dobu (v minutách), za kterou tsunami dorazila do jednotlivých míst jezera.

Vnitrozemní tsunami je vzácné, avšak při vhodných podmínkách může být stejně ničivé. Obvykle je vyvolávají sesuvy, a to jak suchozemské (půdních, skalních či ledových mas), tak podvodní (hornin či sedimentů). Spouštěč takové události může být také zemětřesení. Vzhledem k uzavřenému a omezenému prostoru vodní plochy, kde se energie nemůže účinně rozptýlit, mají vlny vysokou počáteční amplitudu (výšku) a ničivý potenciál, ačkoliv zasahují pouze omezené území. Mnohdy je k dispozici velmi málo času na jakoukoliv evakuaci; zdroj vln bývá často lokální, takže v praxi je obtížné zajistit včasné a spolehlivé varování.[163][164]

V roce 563 n. l. došlo na Ženevském jezeře v oblasti Alp k podvodnímu sesuvu sedimentů (událost Tauredunum) poblíž ústí řeky Rhôna. Vlna dle modelací měřila zhruba 13 m.[165][166] Další podobné případy se odehrály i v jiných alpských jezerech, například v Lucernském jezeře v letech 1601 a 1687, nebo na jezeře Lauerz v roce 1806.[167][168][169][170][171] V Severní Americe byly u jezera Tahoe popsány geologické doklady tsunami vyvolaných masivními podvodními sesuvy.[172][173]

Megatsunami

Podrobnější informace naleznete v článku Megatsunami.

Megatsunami označuje vzácný typ tsunami vyvolaný prudkým, rozsáhlým a zpravidla lokálním přesunem hmoty do vodního prostředí (např. sesuvem svahu nebo vulkanické struktury; ve velmi vzácných případech i dopadem kosmického tělesa). Takové vlny, na rozdíl od seismogenních tsunami, mohou u zdroje dosahovat mimořádné výšky a mít extrémně ničivé účinky. Při šíření jejich výška i energie zpravidla rychle klesají s rostoucí vzdáleností od místa vzniku, takže jde o silně lokalizovaný jev. V odborné literatuře není pojem megatsunami jednotně vymezen. Proto se lze setkat s různými mezními hodnotami pro výšku: ≥ 35 m, ≥ 50 m a ≥ 100 m.[174][175][176][177][178][179][180]

Nejznámější událost se odehrála v roce 1958 v zálivu Lituya na Aljašce. Sesuv vyvolaný zemětřesením zde způsobil vlnu, která na protilehlém svahu fjordu vystoupala do výšky 524 m.[73][177] Další případy megatsunami jsou známy z roku 1963 u přehrady Vajont, 1980 při laterální erupci sopky St. Helens a z let 2017 a 2023 (sesuvy v grónských fjordech).[76][64][181][176]

Meteotsunami

Meteotsunami (anebo také meteorologické tsunami) jsou dlouhoperiodické vlny vznikající působením atmosférických procesů, zejména silného větru nebo rychlých změn atmosférického tlaku. Oproti tsunami vyvolaným geologickými procesy (zemětřesení, sesuvy či sopečná činnost) nevznikají v důsledku náhlého a impulsivního narušení vodního sloupce, ale kontinuálním působením šířící se atmosférické poruchy (např. při průchodu bouřkové fronty nebo squall line) na hladinu vodní plochy. Pokud se rychlost pohybu této poruchy blíží rychlosti šíření vyvolané vlny v dané hloubce, může dojít k tzv. Proudmanově rezonanci, při níž se energie účinněji přenáší do vodního prostředí, což vede k výraznému zesílení meteotsunami. V některých případech mohou lokálně dosáhnout výšky několika metrů a převyšovat úroveň místního přílivu. Přestože výška a rozsah zaplavení jsou u meteotsunami obvykle nižší než seismických tsunami, představují významné riziko pro pobřežní oblasti, zejména tam, kde je rozpětí přílivu a odlivu menší než 2 m. Stejně jako jiné typy tsunami je i meteotsunami ovlivňováno reliéfem mořského dna a tvarem pobřeží. Například dochází k jejich difrakci (ohybu) kolem překážek, odrazu od břehů a zesílení účinků v zátokách ve tvaru „V“ nebo „U“. Meteotsunami nelze zaměňovat za vzdutí hladiny během bouří ani za tzv. seiche. Seiche jsou stojaté oscilace vodní hladiny v uzavřených či polouzavřených vodních plochách.[182][15][183][184][185]

Výzkum a varování

Půdní profil v Oregonu, ukazující sediment písku (nad tmavou vrstvou původní ornice), který je pozůstatkem tsunami z roku 1700.
Simulace šíření japonského tsunami (2011) Tichým oceánem.

Výzkum tsunami se zaměřuje na porozumění mechanismům jejich vzniku, šíření a dopadů. Zkoumají se především zdroje tsunami, tedy tektonické zlomy, sopečné procesy a sesuvy, s využitím geofyzikálních měření, satelitních dat a dalších metod. Specifickou oblastí je výzkum paleotsunami,[pozn. 7] který studuje sedimenty a další geologické stopy dávných událostí prostřednictvím analýzy sedimentárních jader a půdních profilů. Tyto poznatky zpřesňují odhady četnosti a velikosti historických událostí a slouží k hodnocení dlouhodobého rizika v jednotlivých regionech.[187][188][189][190][191][192]

Přímé studium tsunami v přirozených podmínkách je výrazně omezené, zejména kvůli jejich vzácnosti a nepředvídatelnosti. Z tohoto důvodu se pro výzkum jejich šíření a interakce s pobřežím používají především počítačové simulace. Vedle nich se uplatňují také praktické experimenty ve specializovaných zařízeních, která umožňují vytvářet vlny v laboratorních podmínkách – ve zmenšeném i velkorozměrovém měřítku. Tato zařízení slouží nejen k ověřování numerických modelů, ale také k testování působení vln na pobřežní stavby (např. vlnolamy, hráze či budovy) a k posouzení účinků eroze. Dále se využívá terénní výzkum, zahrnující dokumentaci reálných událostí – analýzu zaplavených oblastí, odběr sedimentů a detailní mapování dopadů tsunami. Při něm se rovněž zkoumá vliv přírodních i umělých prvků, například korálových útesů či pobřežních hrází.[187][188][190][191][193][194][195][196][197][198]

Varovné systémy

Schéma stanice DART, schopné detekovat průchod tsunami na hlubokém oceánu, na základě změny tlaku vody.
Úrovně výstrahy vydávané NOAA[199]
Pro pevninské USA, Kanadu a stát Aljaška
Information Statement Informační sdělení Bez hrozby tsunami. Není doporučena žádná akce.
Watch Sledování situace Vyhodnocování rizik. Vyčkejte další informace a buďte připraveni jednat.
Advisory Upozornění Nebezpečné vlny a proudy pro osoby ve vodě nebo v její blízkosti. Vyhýbejte se pobřeží, plážím a vodním tokům.
Warning Varování Nebezpečné zaplavení pobřeží a silné proudy. Okamžitě se přesuňte na vyvýšené místo nebo do vnitrozemí.
Mezinárodní výstraha
Threat Hrozba Nebezpečné zaplavení pobřeží a/nebo silné proudy. Vyhledejte další informace a řiďte se pokyny státních a místních úřadů.
Poznámka: pokud není vydána žádná z uvedených výstrah, NOAA uvádí jako běžný stav „No Tsunami Warning, Advisory, Watch, or Threat“, což znamená, že aktuálně není evidována žádná hrozba tsunami. Úroveň „Information Statement“ se může vydat po významném zemětřesení, u něhož bylo vyhodnoceno, že nepředstavuje hrozbu ničivého tsunami, čímž slouží zejména k informování veřejnosti a prevenci zbytečných evakuací.[199][200]

Současné systémy včasného varování před tsunami jsou primárně založeny na rychlé detekci silných zemětřesení a vyhodnocení jejich potenciálu vyvolat ničivé vlny. U tsunami jiného původu (vyvolaných např. sesuvy nebo vulkanismem) je proto včasná identifikace a vydání výstrahy zpravidla obtížnější a méně spolehlivé.[15][127]

Klíčovou součástí systému včasného varování před tsunami jsou varovná centra, jejichž hlavním cílem je minimalizace ztrát na životech a majetku. Impulsem k jejich zřízení byly často předchozí ničivé události. Varovné systémy se skládají ze sítě senzorů pro detekci, analytického zázemí (včetně výpočetních modelů) a komunikační infrastruktury pro rychlé varování ohrožených oblastí. Přímé varování je ve všech systémech šířeno prostřednictvím více komunikačních kanálů (např. internetu, rozhlasu, televize, SMS, e-mailu či Cell Broadcastu), stejně jako systémů pro upozornění obyvatelstva (např. sirény). Současně jsou informovány záchranné služby a odpovědné složky krizového řízení. V rámci mezinárodní spolupráce předávají některá varovná centra (např. NOAA) varovné informace dalším státům, které následně samy určují, zda varování pro své území vydají.[201][202][203][204][205]

Když pod mořským dnem či u pobřeží dojde k silnému zemětřesení, nejprve se vyhodnocují jeho parametry (magnitudo, hloubka hypocentra a mechanismus), k čemuž slouží síť seismometrů. Jelikož se seismické vlny šíří zemskou kůrou rychlostí 3–7 km/s,[201] mohou být první varování vydány během několika minut. Další důležitou součástí systému jsou bóje DART na hlubokém oceánu. Jejich měřicí zařízení na mořském dně dokážou detekovat průchod tsunami na základě změny tlaku vody. Sítě podmořských tlakoměrných stanic jsou však finančně nákladné a umísťují se na volný oceán, nikoliv přímo k pobřeží. Kvůli tomu neposkytují dostatečný časový náskok pro varování oblastí v bezprostřední blízkosti zdroje. Proto se uplatňují zejména při zpřesňování předpovědí pro vzdálenější oblasti oceánu.[206] Na základě dostupných dat ze seismických sítí a případného potvrzení bójemi DART se spouštějí výpočetní modely, které využívají digitální modely mořského dna (batymetrie) i topografie pobřeží. Tyto modely odhadují výšku vln, čas příchodu, rozsah zaplavení pobřeží a jeho trvání. Na základě výsledků lze aktualizovat výstrahy nebo je případně zrušit. Tyto informace pomáhají místním správám a záchranným složkám naplánovat evakuaci, uzavírky silnic a další opatření. Varovné systémy bývají nastaveny konzervativně, aby minimalizovaly riziko podcenění hrozby. Důsledkem toho mohou být vydána varování i v případech, kdy nakonec tsunami nedosáhne předpovězeného rozsahu.[201][203][207][208][209][210]

Mezi varovné systémy patří:[201][202][203][204][207]

  • PTWC (Pacific Tsunami Warning Center) – provozuje NOAA na Havaji, pokrývá Tichomoří a Karibik.
  • NTWC (National Tsunami Warning Center) – taktéž provozuje NOAA. Centrum sídlí na Aljašce, pokrývá pouze pevninské pobřeží USA a Kanadu.
  • ICG/IOTWMS – mezivládní koordinační skupina pro oblast Indického oceánu, fungující v rámci UNESCO/IOC.
  • ICG/NEAMTWS – mezivládní koordinační skupina pro severovýchodní Atlantik a Středozemní moře, fungující v rámci UNESCO/IOC.
  • Japonský národní varovný systém – provozovaný Japonskou meteorologickou agenturou, napojený na výstrahy před zemětřesením.
  • Indický národní varovný systém (INCOIS) – založený po tsunami v roce 2004.

Ochrana a prevence

Evakuační věž ve vesnici Konakaze u japonského města Iwata. Stavba leží zhruba 2 kilometry od pobřeží, je vysoká 9 metrů a její horní patro leží 12 metrů nad mořskou hladinou.[211]
Svislé značení v USA (Kalifornie a Oregon):
• První značka obsahuje text: „Zóna, ohrožená tsunami - v případě zemětřesení vyhledejte vyvýšené místo nebo jděte do vnitrozemí“
• Druhá označuje evakuační trasu na bezpečné místo.

Ochrana před tsunami zahrnuje různá opatření, jejichž cílem je zmírnit dopady tsunami na lidské životy, majetek a infrastrukturu a zároveň zkrátit dobu reakce a zvýšit připravenost obyvatelstva.[11][212]

Jedním z hlavních prostředků přímé ochrany jsou umělé a přírodní bariéry, které přispívají k tlumení energie přicházejících vln a zpomalování proudění. Mezi umělé patří vlnolamy, pobřežní zdi nebo zemní valy, které mohou mimo jiné omezit zaplavení pevniny. Uplatnění nacházejí i přírodní bariéry, například korálové útesy či vegetační pásy mangrovů, keřů nebo pobřežních lesů z vhodně zvolených druhů dřevin. Ačkoliv nezabrání průniku tsunami do vnitrozemí, hustá vegetace snižuje rychlost proudění, omezuje erozi a zachycuje plovoucí trosky. Žádné z těchto opatření však neposkytuje úplnou ochranu a včasná evakuace proto představuje klíčový prostředek ke snížení ztrát na životech. V nízko položených a rovinatých oblastech, kde nelze obyvatele včas evakuovat do bezpečné vzdálenosti od pobřeží nebo do vyvýšeného terénu, slouží jako ochrana vertikální evakuační úkryty (věže, umělé pahorky nebo vícepodlažní železobetonové budovy). Tyto struktury musejí být navrženy tak, aby odolaly účinkům zemětřesení i hydrodynamickému zatížení.[212][213][214][215][216][217][218]

Klíčovou roli hraje územní a krizové plánování. Omezení nové výstavby v inundačních (záplavových) zónách nebo uplatnění stavebních předpisů zohledňujících riziko tsunami snižuje potenciální škody. K efektivnímu plánování přispívá i podrobné topografické zaměřování terénu a následná počítačové modelování, které simuluje šíření vln a rozsah záplav. Výsledkem jsou mapy ohrožených oblastí, které slouží pro plánování infrastruktury, evakuace i krizového řízení. Krizová připravenost zahrnuje tvorbu evakuačních plánů, identifikaci kritické infrastruktury a koordinaci záchranných složek. Evakuační trasy a přístup k vyvýšeným místům musejí být předem určeny, označeny a udržovány.[212][219][220][221][222][223][224][225]

Zásadním nástrojem prevence je informovanost obyvatel. Vzdělávání a osvěta zvyšují povědomí o rizicích, což umožňuje rychlejší a účinnější reakci veřejnosti. Obyvatelé pobřežních oblastí by měli být seznámeni s přirozenými signály blížící se tsunami (např. silné zemětřesení, rychlý ústup moře) i s oficiálními výstražnými systémy. K prevenci přispívají i varovné cedule, informační kampaně, školení, pravidelné nácviky evakuace a znalost evakuačních tras i bezpečných vyvýšených míst.[11][123][212][221][223][226]

Význam

Ekonomické dopady

Ófunato, jedno z nejvíce postihnutých japonských měst tsunami z roku 2011. Vlny zde měřily téměř 24 metrů a zničily pětinu všech zdejších budov.

Tsunami způsobily v posledních desetiletích celosvětově škody v řádu stovek miliard amerických dolarů a připravily o život statisíce lidí. Velké události vedou k rozsáhlé destrukci a poškození infrastruktury a zástavby. Bezprostředně po katastrofě je nutná okamžitá humanitární pomoc přeživším v postižených oblastech. Následný úklid trosek, likvidace odpadu, demolice poškozených budov a obnova infrastruktury představují značné finanční náklady zatěžující ekonomiku zasaženého státu. Tu dále negativně ovlivňuje také výpadek široké škály příjmů. Zničené přístavy a ztráty plavidel narušují obchod a místní rybolov, přičemž cestovní ruch, zemědělství či průmyslová výroba se často ocitají v dlouhodobém útlumu. Narušení výroby a dodavatelských řetězců v postižených oblastech může mít dopady přesahující hranice zasaženého regionu, protože výpadky produkce se prostřednictvím ekonomických vazeb přenášejí do dalších odvětví a mohou sekundárně ovlivnit i globální ekonomiku a mezinárodní obchod. Celkové škody a ekonomické ztráty nejsou vždy plně kryty pojištěním, mimo jiné kvůli vysoké míře nejistoty a nízké rozšířenosti pojistných produktů pro tento typ katastrofy.[227][228][229][230][231]

Ekonomické dopady však často přesahují samotnou obnovu zničených oblastí. Ztráta pracovních míst a pokles příjmů obyvatel mohou vést k prohloubení chudoby a zvýšení sociální nejistoty, zejména v regionech silně závislých na jediné hospodářské činnosti, například rybolovu nebo turistice. Rekonstrukce a zahraniční pomoc sice mohou krátkodobě podporovat hospodářskou aktivitu prostřednictvím investic do výstavby a služeb, avšak celková obnova může trvat dlouhou dobu. Délka a úspěšnost zotavení závisí na míře koordinace pomoci, struktuře ekonomiky a schopnosti státu zajistit její efektivní využití.[227][229][232]

Dopady na životní prostředí

Tsunami mají výrazný a často dlouhodobý vliv na životní prostředí. Kromě samotného úhynu rostlin a živočichů způsobují i rozsáhlé mechanické poškození pobřeží a krajiny. Zaplavené plochy jsou vystaveny působení mořské vody s vysokým obsahem rozpuštěných solí a mořských sedimentů, které se usazují na pevnině. V zemědělských oblastech vede zasolení půdy ke zhoršení schopnosti rostlin přijímat vodu a živiny, což narušuje jejich růst. Následkem toho dochází ke snížení úrodnosti nebo dokonce k dočasné nevyužitelnosti pozemků pro hospodářské využití. Sůl může proniknout i do sladkovodních systémů, například řek, jezer, mokřadů, podzemních vod, a ovlivnit jejich kvalitu. Při kontaminaci podzemních vod dochází ke znehodnocení studní a omezení dostupnosti pitné vody.[123][227][233][234][235]

Změny salinity a fyzické narušení prostředí mají negativní dopad na pobřežní ekosystémy, jako jsou mangrovové porosty, korálové útesy či pobřežní mokřady. Ztrácejí druhovou rozmanitost a dochází k úbytku stanovišť pro řadu organismů. Narušení potravních řetězců může následně ovlivnit i hospodářské činnosti, zejména rybolov. U některých skupin živočichů může obnova probíhat relativně rychle, v řádu let, avšak jejich druhové složení se může po narušení významně změnit.[227][233][236]

Destrukce a poškození staveb, infrastruktury a plavidel při tsunami vytváří značné množství trosek a dalších odpadů, které zůstávají na pevnině nebo jsou odplaveny do moře. Do prostředí se tak dostávají různé kontaminanty, jako jsou ropné látky, splašky, chemikálie, plasty a další nebezpečné odpady, které mohou dlouhodobě poškozovat půdu, znečišťovat vodní biotopy a ohrožovat zdraví lidí i živočichů.[123][227][233]

Sociální dopady

Vysoký počet obětí a zraněných vede k náhlému narušení komunit a ke ztrátě rodinných příslušníků, přátel i sousedů. Značný počet lidí může být donucen opustit své domovy a dlouhodobě žít v provizorních podmínkách. Dopady tsunami nejsou v populaci rovnoměrné; vyšší zranitelnosti často čelí například děti, starší osoby a lidé se zdravotním postižením, mimo jiné kvůli omezené mobilitě nebo horšímu přístupu k varování a pomoci. Vysídlení a ztráta domova mohou zároveň představovat významný psychosociální faktor, který prohlubuje dlouhodobou nejistotu a komplikuje obnovu komunit. Následkem toho dochází k rozpadu sociálních vztahů, oslabení soudržnosti komunit a vytváření nových zranitelných skupin obyvatelstva. Psychologické dopady mohou být stejně závažné jako fyzické ztráty. Přeživší často čelí traumatickým prožitkům, úzkostem, posttraumatické stresové poruše a depresím. Strach z opakování katastrofy a dlouhodobá psychická zátěž mohou ovlivňovat kvalitu života celé populace v postižených oblastech. Tyto následky se dotýkají nejen jednotlivců, ale i rodin a komunit, což komplikuje proces zotavování a návrat do běžného života. Sociální důsledky tsunami zahrnují také narušení vzdělávacího systému, zdravotní péče a dalších základních služeb. Ztráta těchto veřejných institucí přispívá k prodlužování krize a k omezení přístupu k podpoře. Vlivem vysídlení a nedostatku základních zdrojů se mohou zvyšovat sociální nerovnosti a riziko marginalizace některých skupin obyvatelstva.[227][237][238][239][240]

Kultura

Mytologie

Výskyt tsunami zanechal stopu v mytologiích a ústních tradicích různých kultur. Příběhy s nadpřirozenými motivy často představovaly způsob, jak vysvětlit ničivé přírodní jevy. Ve starověkém Středomoří byly tsunami někdy spojovány s kosmologickými představami o chaosu a zániku světa. Tehdejší civilizace je interpretovaly jako projevy božského hněvu, případně jako symbolickou součást cyklického střídání destrukce a obnovy. Původní obyvatelé Severní Ameriky, žijící na pobřeží Tichého oceánu v oblasti Kaskádské subdukční zóny, si vyprávěli příběhy o střetu mytického Ptáka hromu a Velryby, jehož důsledkem bylo silné zemětřesení a příchod obrovských vln. Tato vyprávění se předávala z generace na generaci jako varování před nebezpečím oceánu. Podobné ústní tradice a legendy jsou doloženy i v dalších oblastech s častým výskytem tsunami, například v jihovýchodní Asii nebo v Oceánii. Moderní výzkumy archeologických nálezů a sedimentárních vrstev naznačují, že některé z těchto mýtů mohou odrážet skutečné historické události.[192][241][242][243][244][245][246]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Slovník vznikal v době, kdy bylo slovo v češtině málo frekventované. Svou roli může hrát i to, že se vnitrozemské Česko s tímto jevem prakticky nesetkává a hypoteticky by k němu mohlo dojít jen v souvislosti s mimořádnými událostmi, například při náhlém kolapsu velkých svahových deformací (v minulosti takové riziko hrozilo u svahu nad vodní nádrží Šance, který byl následně technicky zajištěn).[19][20][21]
  2. ↑ Například při ničivém zemětřesení v Japonsku roku 2011 dosáhl maximální vertikální posun mořského dna přibližně 5 m, což samo o sobě plně nevysvětluje velikost výsledné tsunami. Významnou roli zde sehrál také horizontální posun strmého mořského dna, činící až ~58 m.[36]
  3. ↑ Tsunami může vzniknout i za jiných, poměrně specifických podmínek. Transformní zlomy, které protínají protáhlé zátoky, mohou generovat přesuny velkých objemů vody, a to i bez účasti podmořských sesuvů. Mechanismus spočívá v tom, že horizontální pohyb podél zlomu náhle posune podmořské svahy, čímž způsobí lokální zdvih hladiny na jedné straně zátoky a pokles na straně opačné. Dochází tak k vertikálnímu přemístění vodního sloupce. Efekt je ještě výraznější, pokud je zemětřesení tzv. supersmykové, tedy když se ruptura po zlomu šíří rychleji než seismické vlny. Nejohroženější částí protáhlých zátok je jejich špička, kde dochází k soustředění energie vln, což vede k výraznému nárůstu jejich výšky i ničivých účinků.[4]
  4. ↑ Protože voda je prakticky nestlačitelná kapalina, nemůže se výrazně stlačit a musí se jako celek přemístit.[36]
  5. ↑ Směrovost tsunami, respektive rozložení jeho energie do různých směrů, závisí zejména na geometrii zdroje – u seismogenních událostí na orientaci a délce porušeného zlomu, směru šíření ruptury a rozsahu posunu na poruchové ploše (při šíření vln oceánem se toto nerovnoměrné směrové rozložení může dále měnit vlivem členitého reliéfu mořského dna). V důsledku těchto faktorů se totéž tsunami může na různých pobřežích, ležících na odlišných světových stranách od místa vzniku, projevit výrazně rozdílnou vlnovou sérií: někde dorazí nejprve tzv. depresní vlna (údolí vlny) spojená s výrazným ústupem moře, a teprve poté následuje hřeben (elevační vlna), zatímco jinde je na čele vlnové série přímo hřeben, a pobřeží je zaplaveno bez předchozího ústupu hladiny.[98][99][100][101][102]
  6. ↑ Míra rizika zde vyjadřuje především četnost opakování ničivých tsunami v dané oblasti. Například ve východním Středomoří se průměrná perioda návratu ničivých tsunami odhaduje přibližně na ~31 let, zatímco v Černém moři až na ~1660 let.[130]
  7. ↑ Paleotsunami označuje takové tsunami, které nebylo zaznamenáno v dobových písemných nebo jiných přímých svědectvích, a jehož existence je odvozena výhradně z geologických stop. Tyto události mohou pocházet jak z prehistorických období, tak i z relativně nedávné minulosti v regionech s omezenou nebo neexistující historickou dokumentací.[186]

Reference

  1. ↑ City of Miyako. The Great East Japan Earthquake and Tsunami Records of Miyako City. https://iwate-archive.pref.iwate.jp [online]. 2014-09-01. Dostupné online.
  2. ↑ F. Lavigne a spol. Learning from a major disaster (Banda Aceh, December 26th, 2004): A methodology to calibrate simulation codes fortsunami inundation models [online]. Zeitschrift für Geomorphologie Supplementary Issues, 2006-01. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 NOAA. Tsunamis - Introduction to the Tsunamis. https://www.noaa.gov [online]. 2023-08-15. Dostupné online.
  4. 1 2 3 A. Elbanna; M. Abdelmeguid; X. Ma; F. Amlani; H. S. Bhat; C. Synolakis; A. J. Rosakis. Anatomy of strike-slip fault tsunami genesis [online]. Earth, Atmospheric, and Planetary Sciences, 2021-05-03. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 5 6 7 C. Thomas; D. Burbidge; P. R. Cummins. A Preliminary Study into the Tsunami Hazard faced by Southwest Pacific Nations [online]. Geoscience Australia, 2007-06-22. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 3 4 5 NOAA. Plate Tectonics and Earthquakes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-06-12. Dostupné online.
  7. 1 2 3 UNDRR. Tsunami (Submarine Landslide Trigger). https://www.undrr.org [online]. 2024-01-17. Dostupné online.
  8. 1 2 USGS. What is the difference between a tsunami and a tidal wave?. https://www.usgs.gov [online]. 2025-04-24. Dostupné online.
  9. ↑ NOAA. Tsunamis vs. Wind Waves. https://www.noaa.gov [online]. 2023-08-15. Dostupné online.
  10. ↑ National Geographic. Tsunamis: Facts About Killer Waves. https://www.nationalgeographic.com [online]. 2005-01-14. Dostupné online.
  11. 1 2 3 4 5 6 7 NOAA. Tsunamis. https://www.noaa.gov [online]. 2018-10-01. Dostupné online.
  12. 1 2 3 4 5 NOAA. Tsunami Inundation. https://www.noaa.gov [online]. 2023-04-10. Dostupné online.
  13. ↑ Justýna Pískačová. Čtvrt milionu mrtvých. Tsunami v roce 2004 tragicky zasáhla Indonésii či Srí Lanku. https://www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-17. Dostupné online.
  14. ↑ Matěj Sviták; Petra Hosenseidlová. Japonci uctili minutou ticha oběti tsunami. Před deseti lety zabila tisíce lidí a způsobila hlubokou krizi. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-03-11. Dostupné online.
  15. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 A. A. Firoozi; A. A. Firoozi. Earthquake Ground Motion. [s.l.]: IntechOpen, 2024-03-06. 236 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85466-220-3. (anglicky)
  16. ↑ E. Juanara; Ch. Y. Lam. Classification of Non-Seismic Tsunami Early Warning Level Using Decision Tree Algorithm [online]. Universitas Airlangga, 2024-10-28. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ ČT24. Japonsko leží na horké půdě. ČT24 [online]. Česká televize, 2011-03-14. Dostupné online.
  18. 1 2 tsunami. https://cs.wiktionary.org/ [online]. 2025-01-13. Dostupné online.
  19. ↑ D. Štalmach. Přehrada Šance je po velké opravě. Čeká se, až přiteče dost vody. https://www.idnes.cz [online]. 2018-11-07. Dostupné online.
  20. ↑ SKOKAN, Tomáš. Kontrolní sledování sesuvu Řečica. S. 8. Kapka [online]. Povodí Odry, s. p.. Roč. 20113, čís. 2, s. 8.
  21. ↑ Pokud sjede svah do přehrady Šance, vlna hráz nepřelije. https://fm.denik.cz/ [online]. 2007-07-17. Dostupné online.
  22. ↑ Cunami, nebo tsunami? [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.
  23. ↑ M. Novotný. Cunami. https://strednicechy.rozhlas.cz/ [online]. 2005-01-06. Dostupné online.
  24. ↑ Owain J. What are tidal bores?. https://phys.org [online]. 2014-03-05. Dostupné online.
  25. ↑ NOAA. What is a tidal wave?. https://oceanservice.noaa.gov [online]. 2023-01-20. Dostupné online.
  26. ↑ Jakub Kynčl. Přílivové vlny na řece Severn v Anglii přilákaly stovky surfařů. https://www.novinky.cz [online]. 2010-03-05. Dostupné online.
  27. ↑ P. Kosuth; J. Callède; A. Laraque; N. Filizola Jr. Sea‐tide effects on flows in the lower reaches of the Amazon River [online]. Hydrological Processes, 2009-10. Dostupné online. (anglicky)
  28. ↑ Libuše Tomanová. Největší přílivová vlna světa na čínské řece je atrakcí. Podívejte se. https://www.idnes.cz [online]. 2015-10-02. Dostupné online.
  29. ↑ Cun-hong Pan; Bing-Yao Lin; Xian-Zhong Mao. Case Study: Numerical Modeling of the Tidal Bore on the Qiantang River, China [online]. Journal of Hydraulic Engineering, 2007-02. Dostupné online. (anglicky)
  30. 1 2 C. Dempsey. Understanding the Earth’s Structure: A Guide to Tectonic Plates. https://www.geographyrealm.com/ [online]. 2024-06-01. Dostupné online.
  31. 1 2 Haraldur Sigurðsson. The Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 2015. 1456 s. ISBN 978-0-12-385938-9. (anglicky)
  32. 1 2 3 4 Jan Zedník. Zemětřesení. https://www.ig.cas.cz/ [online]. 2006. Dostupné online.
  33. ↑ D. A. Wiens. Encyclopedia of Earth Sciences Series. [s.l.]: Springer, 1989. 1344 s. Dostupné online. ISBN 978-0-442-24366-1. S. 1044–1050. (anglicky)
  34. ↑ National Geographic. Plate Tectonics and the Ring of Fire. https://education.nationalgeographic.org [online]. 2024-12-09. Dostupné online.
  35. ↑ BBC. Ring of Fire's volcanic and quake activity is normal, say scientists. https://www.bbc.com [online]. 2018-01-25. Dostupné online.
  36. 1 2 3 Y. T. Song; A. Mohtat; S. C. Yim. New insights on tsunami genesis and energy source [online]. Journal of Geophysical Research: Oceans, 2017-03-20. Dostupné online. (anglicky)
  37. 1 2 USGS. What is it about an earthquake that causes a tsunami?. https://www.usgs.gov [online]. 2024-06-26. Dostupné online.
  38. 1 2 3 NOAA. Tsunami Generation: Earthquakes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-09-27. Dostupné online.
  39. ↑ The University of the West Indies Seismic Research Centre. Do all earthquakes cause tsunamis?. https://uwiseismic.com [online]. 2024-06-19. Dostupné online.
  40. ↑ USGS. Earthquake Magnitude, Energy Release, and Shaking Intensity. https://www.usgs.gov [online]. 2024-12-19. Dostupné online.
  41. ↑ C. L. Dybas. Analysis of the Sumatra-Andaman Earthquake Reveals Longest Fault Rupture Ever. https://www.nsf.gov [online]. 2005-05-19 [cit. 2024-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-12.
  42. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 UWI Seismic Research Centre. Tsunami 101. https://uwiseismic.com [online]. 2024-12-22. Dostupné online.
  43. ↑ NOAA. What are the different types of plate tectonic boundaries?. https://oceanexplorer.noaa.gov [online]. 2024-12-16. Dostupné online.
  44. 1 2 3 J. C. Duarte; W. P. Schellart. Plate Boundaries and Natural Hazards (Geophysical Monograph Series). [s.l.]: American Geophysical Union;, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1119053972. S. 352. (anglicky)
  45. ↑ S. L. Bilek; T. Lay. Subduction zone megathrust earthquakes [online]. Geosphere, 2018-07-06. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ D. H. Abbott; T. Bryant; V. K. Gusiakov; W. Masse. Megatsunami of the World Ocean: Did They Occur in the Recent Past? [online]. Springer Science, 2007-04. Dostupné online. (anglicky)
  47. 1 2 3 IOC UNESCO. What is a tsunami. https://legacy2.ctic.ioc-unesco.org/ [online]. Dostupné online.
  48. 1 2 National Weather Service. TsunamiReady® Program Definitions. https://www.weather.gov [online]. 2025-05-26. Dostupné online.
  49. 1 2 NOAA. Detection, Warning, and Forecasting. https://www.noaa.gov/ [online]. 2023-04-10. Dostupné online.
  50. ↑ M. Dhar. What is a subduction zone?. https://www.livescience.com [online]. 2022-09-06. Dostupné online.
  51. ↑ USGS. Introduction to Subduction Zones: Amazing Events in Subduction Zones. https://www.usgs.gov [online]. 2020-09-07. Dostupné online.
  52. ↑ J. McGuire; M. Boettcher. Seismic Cycles and Earthquake Predictability. https://www2.whoi.edu [online]. 2024-07-09. Dostupné online.
  53. ↑ Goverment of Canada. Questions and Answers on Megathrust Earthquakes. https://www.canada.ca/en.html [online]. 2021-04-06. Dostupné online.
  54. ↑ Y. Fukutani; A. Suppasri; F. Imamura. Stochastic analysis and uncertainty assessment of tsunami wave height using a random source parameter model that targets a Tohoku-type earthquake fault [online]. Stochastic Environmental Research and Risk Assessment, 2014-10-31. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ National Park Service. Transform Plate Boundaries. https://www.nps.gov/ [online]. 2020-02-11. Dostupné online.
  56. ↑ E. Scott. Strike-slip tsunamis [online]. Nature Reviews Earth & Environment, 2021-05-19. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ Oregon State University. Volcanic Tsunamis. https://volcano.oregonstate.edu [online]. 2024-12-17. Dostupné online.
  58. 1 2 3 4 5 R. Paris. Source mechanisms of volcanic tsunamis [online]. Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences, 2015-10-28. Dostupné online. (anglicky)
  59. 1 2 D. Hunter. The Underappreciated Threat of Volcanic Tsunamis. https://www.scientificamerican.com [online]. 2019-03-19. Dostupné online.
  60. 1 2 3 4 NOAA. Tsunami Generation: Volcanoes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-09-27. Dostupné online.
  61. 1 2 3 4 5 6 F. Schindelé; L. Kong; E. M. Lane; R. Paris; M. Ripepe; V. Titov; R. Bailey. A Review of Tsunamis Generated by Volcanoes (TGV) Source Mechanism, Modelling, Monitoring and Warning Systems [online]. Pure and Applied Geophysics, 2024-06-24. Dostupné online. (anglicky)
  62. ↑ Hawaiian Volcano Observatory. Lava ocean entry and bench collapse. https://www.usgs.gov/ [online]. 1996-03-15. Dostupné online.
  63. ↑ Fukashi Maeno; Fumihiko Imamura. Tsunami generation by a rapid entrance of pyroclastic flow into the sea during the 1883 Krakatau eruption, Indonesia [online]. Journal of Geophysical Research Atmospheres, 2011-09-23 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09. (anglicky)
  64. 1 2 Washington State University. Geologist merges science with eyewitness interviews of Mount St. Helens’ 1980 eruption. https://wsupress.wsu.edu [online]. 2016-01-16. Dostupné online.
  65. ↑ R. Omira; R. S. Ramalho; J. Kim; P. J. González; U. Kadri; J. M. Miranda; F. Carrilho. Global Tonga tsunami explained by a fast-moving atmospheric source [online]. Nature, 2022-06-13. Dostupné online. (anglicky)
  66. ↑ NOAA. Hunga Tonga-Hunga Ha'apai eruption triggered widespread deadly and damaging tsunami waves. https://www.ncei.noaa.gov [online]. 2024-05-24. Dostupné online.
  67. ↑ Y. Fujii; K. Satake. Pure Applied Geophysics, 2024-04-18. Dostupné online. (anglicky)
  68. ↑ Pacific Coastal and Marine Science Center. In depth: Surprising tsunamis caused explosive eruption Tonga. https://www.usgs.gov [online]. 2022-08-12. Dostupné online.
  69. 1 2 NOAA. Tsunami Generation: Landslides. https://www.noaa.gov [online]. 2023-09-27. Dostupné online.
  70. ↑ USGS. How do landslides cause tsunamis?. https://www.usgs.gov [online]. 2024-12-10. Dostupné online.
  71. ↑ National Oceanography Centre. Submarine landslides and tsunamis. https://projects.noc.ac.uk [online]. 2024-06-28. Dostupné online.
  72. ↑ NOAA. The science behind tsunamis. https://www.noaa.gov [online]. 2024-12-06. Dostupné online.
  73. 1 2 A. Voiland. Lituya Bay’s Apocalyptic Wave. https://earthobservatory.nasa.gov [online]. 2024-12-19. Dostupné online.
  74. ↑ NOAA. On This Day: Papua New Guinea Tsunami of 1998. https://www.ncei.noaa.gov [online]. 2018-07-17. Dostupné online.
  75. ↑ Dan Poláček; Michaela Prešinská. Hora se pohnula a zasypala přehradu. Tsunami vysoká 200 metrů zabila dva tisíce lidí. https://zpravy.aktualne.cz [online]. 2023-10-11. Dostupné online.
  76. 1 2 M. Duff. Italy Vajont anniversary: Night of the 'tsunami'. https://www.bbc.com [online]. 2013-10-10. Dostupné online.
  77. ↑ NASA. Asteroid Fast Facts. https://www.nasa.gov [online]. 2014-03-31. Dostupné online.
  78. ↑ National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine. Finding Hazardous Asteroids Using Infrared and Visible Wavelength Telescopes [online]. The National Academies Press, 2019. Dostupné online. (anglicky)
  79. 1 2 J. G. Hills; M. P. Goda. Damage from comet-asteroid impacts with earth. [s.l.]: Physica D: Nonlinear Phenomena, 1999-09-10. 506 s. Dostupné online. S. 189–198. (anglicky)
  80. ↑ P. A. Bland; N. A. Artemieva. The rate of small impacts on Earth [online]. Meteoritics & Planetary Science, 2006. (anglicky)
  81. ↑ E. M. Shchetnikov; G. S. Inaev. Tsunami generated by oceanic asteroid impacts [online]. Comptes Rendus Physique, 2005. Dostupné online. (anglicky)
  82. ↑ M. M. Range a kol. The Chicxulub Impact Produced a Powerful Global Tsunami [online]. AGU Advances, 2022. Dostupné online. (anglicky)
  83. ↑ NOAA. Tsunami: Asteroid Impact - 66 Million Years Ago. https://sos.noaa.gov [online]. 2023-01-15. Dostupné online.
  84. ↑ AGU. End-Cretaceous asteroid caused massive global tsunami peaking at a mile high. https://news.agu.org [online]. 2022-10-04. Dostupné online.
  85. ↑ J. J. Clague; A. Munro; T. Murty. Tsunami Hazard and Risk in Canada [online]. Natural Hazards, 2003-03. Dostupné online. (anglicky)
  86. ↑ D. Tattersfield. The world’s largest pre-atomic explosion: Halifax Harbour 1917. https://www.westernfrontassociation.com [online]. 2024-12-09. Dostupné online.
  87. ↑ P. O. K. Krehl. History of Shock Waves, Explosions and Impact. [s.l.]: Springer, 2008. 1288 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-30421-0. (anglicky)
  88. ↑ Radek Panchartek. Největší výbuch před Hirošimou. Loď s výbušninami zničila před 105 lety Halifax. https://www.idnes.cz [online]. 2012-12-25. Dostupné online.
  89. ↑ S. L. Warren; G. Cowan; T. O. Jones; F. Cunningham. Operation Crossroads. https://ahf.nuclearmuseum.org [online]. 2014-07-01. Dostupné online.
  90. ↑ L. M. P. The days when underwater nuclear tests generated big waves. https://www.surfertoday.com [online]. 2024-06-19. Dostupné online.
  91. ↑ J. Pearlman. 'Tsunami bomb' tested off New Zealand coast. https://www.telegraph.co.uk [online]. 2013-01-01. Dostupné online.
  92. ↑ iDNES.cz; ČTK. Projekt tuleň. Američané za války testovali bomby vyvolávající tsunami. https://www.idnes.cz [online]. 2013-01-02. Dostupné online.
  93. 1 2 NOAA. Tsunami Propagation. https://www.noaa.gov [online]. 2023-04-10. Dostupné online.
  94. 1 2 T. Tao. The shallow water wave equation and tsunami propagation. https://terrytao.wordpress.com [online]. 2011-03-13. Dostupné online.
  95. 1 2 3 4 5 6 7 M. A. Helal; M.S. Mehanna. Tsunamis from nature to physics [online]. Chaos, Solitons & Fractals, 2008-05. Dostupné online. (anglicky)
  96. 1 2 3 4 5 6 SMS Tsunami Warning. Tsunamis: Main Features. https://www.sms-tsunami-warning.com/ [online]. 2025-04-28. Dostupné online.
  97. ↑ U.S. Indian Ocean Tsunami Warning System. Tsunami Warning Center Reference Guide. https://nctr.pmel.noaa.gov [online]. 2007. Dostupné online.
  98. ↑ N. K. Sannikova; H. Segur; D. Arcas. Influence of Tsunami Aspect Ratio on Near and Far-Field Tsunami Amplitude [online]. Geosciences, 2021-04-16. Dostupné online. (anglicky)
  99. ↑ A. G. Marchuk. Directivity of tsunami generated by subduction zone sources [online]. Bulletin of the Novosibirsk Computing Center, 2010. Dostupné online. (anglicky)
  100. ↑ S. E. Hough. Tsunami radiation pattern. https://www.usgs.gov [online]. 2025-08-15. Dostupné online.
  101. ↑ ITIC. What determines how destructive a tsunami will be near the origin and at a distant shore?. https://legacy.itic.ioc-unesco.org [online]. Dostupné online.
  102. 1 2 3 4 5 6 NOAA. Introduction to Global Historical Tsunami Data. https://www.ncei.noaa.gov [online]. 2025-10-10. Dostupné online.
  103. ↑ Sciencelearn. Waves as energy transfer. https://www.sciencelearn.org [online]. 2021-02-09. Dostupné online.
  104. ↑ What causes ocean waves?. oceanexplorer.noaa.gov [online]. NOAA Ocean Exploration [cit. 2025-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
  105. ↑ Waves as energy transfer. www.sciencelearn.org.nz [online]. Science Learning Hub [cit. 2025-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
  106. ↑ Tsunamis and Tsunami Hazards. www.usgs.gov [online]. U.S. Geological Survey (Water Science School) [cit. 2025-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
  107. 1 2 3 4 Pacific Coastal and Marine Science Center. Life of a Tsunami. https://www.usgs.gov [online]. 2025-05-25. Dostupné online.
  108. ↑ A. C. Varsoliwala; T. R. Singh. Mathematical modeling of tsunami wave propagation at mid ocean and its amplification and run-up on shore [online]. Journal of Ocean Engineering and Science, 2021-12. Dostupné online. (anglicky)
  109. 1 2 3 4 NOAA. JetStream Max: Tsunamis vs. Wind Waves. https://www.noaa.gov [online]. 2023-08-15. Dostupné online.
  110. ↑ Pacific Coastal and Marine Science Center. Tsunami Generation from the 2004 M=9.1 Sumatra-Andaman Earthquake. https://www.usgs.gov [online]. 2018-10-18. Dostupné online.
  111. ↑ University of Waikato. Comparing tsunamis and surf. https://www.sciencelearn.org.nz/ [online]. 2020-06-02. Dostupné online.
  112. 1 2 3 4 5 6 7 Pacific Tsunami Museum. Tsunami Characteristics. https://tsunami.org [online]. 2025-06-17. Dostupné online.
  113. ↑ Redwood Coast Tsunami Work Group. About Tsunamis. https://rctwg.humboldt.edu [online]. 2025-09-08. Dostupné online.
  114. R. Imamura. Epizoda 7: Oblasti náchylné k poškození způsobenému tsunami. https://www.ajiko.co.jp [online]. 2024-04-15. Dostupné online.
  115. ↑ R. Imamura. Epizoda 7: Oblasti náchylné k poškození způsobenému tsunami. https://www.ajiko.co.jp [online]. 2024-04-15. Dostupné online.
  116. N. Mori; T. Takahashi; T. Yasuda; H. Yanagisawa. Survey of 2011 Tohoku earthquake tsunami inundation and run-up [online]. Geophysical Research Letters, 2011-09-27. Dostupné online. (anglicky)
  117. ↑ N. Mori; T. Takahashi; T. Yasuda; H. Yanagisawa. Survey of 2011 Tohoku earthquake tsunami inundation and run-up [online]. Geophysical Research Letters, 2011-09-27. Dostupné online. (anglicky)
  118. 1 2 SMS Tsunami Warning. Tsunamis: Run-up and Inundation. https://www.sms-tsunami-warning.com [online]. 2025-03-22. Dostupné online.
  119. 1 2 B. F. Atwater; M. Cisternas; J. Bourgeois; W. C. Dudley; J. W. Hendley; P. H. Stauffer. Surviving a Tsunami—Lessons from Chile, Hawaii, and Japan. https://pubs.usgs.gov [online]. 2007-07-02. Dostupné online.
  120. ↑ SMS Tsunami Warning. 1960 Valdivia Earthquake or Great Chilean Earthquake. https://www.sms-tsunami-warning.com [online]. 2025-04-28. Dostupné online.
  121. 1 2 D. Kim; S. Son. Role of shelf geometry and wave breaking in single N-type tsunami runup under geophysical-scale [online]. Ocean Modelling, 2019-06. Dostupné online. (anglicky)
  122. 1 2 R. Aranguiz; P. A. Catalán; C. Cecioni; G. Bellotti; P. Henriquez; J. González. Tsunami Resonance and Spatial Pattern of Natural Oscillation Modes With Multiple Resonators [online]. Journal of Geophysical Research: Oceans, 2019-10-31. Dostupné online. (anglicky)
  123. 1 2 3 4 5 NOAA. Tsunami Dangers. https://www.noaa.gov [online]. 2023-06-12. Dostupné online.
  124. ↑ G. Bellotti; R. Briganti; G. M. Beltrami. The combined role of bay and shelf modes in tsunami amplification along the coast [online]. Geophysical Research Letters: Oceans, 2012-08-22. Dostupné online. (anglicky)
  125. ↑ National Geographic Society. Ring of Fire. https://education.nationalgeographic.org/ [online]. 2019-04-05. Dostupné online.
  126. ↑ W. J. Kious; R. I. Tilling. This dynamic earth: the story of plate tectonics. [s.l.]: USGS, 1996. 76 s. Dostupné online. ISBN 978-0160482205. (anglicky)
  127. 1 2 NOAA. Tsunami Frequently Asked Questions. https://www.tsunami.gov [online]. 2025-06-06. Dostupné online.
  128. ↑ NOAA. Tsunami Locations. https://www.noaa.gov/ [online]. 2023-04-10. Dostupné online.
  129. ↑ European Marine Observation and Data Network. Map of the week – Tsunamis origin points. https://emodnet.ec.europa.eu/ [online]. 2020-01-24. Dostupné online.
  130. 1 2 3 4 F. Laksono; M. Mishra; B. Mulyana; J. Kovács. Exploring the Mediterranean tsunami research landscape: scientometric insights and future prospects [online]. Geoenvironmental Disasters, 2024-02-10. Dostupné online. (anglicky)
  131. 1 2 3 M. B. Sørensen; M. Spada; A. Babejko; S. Wiemer; G. Grünthal. Probabilistic tsunami hazard in the Mediterranean Sea [online]. Journal of Geophysical Research: Solid Earth, 2012-01-10. Dostupné online. (anglicky)
  132. ↑ G. A. Papadopoulos; A. Fokaefs. Strong tsunamis in the mediterranean sea: A re-evaluation [online]. ISET Journal of Earthquake Technology, 2005-12. Dostupné online. (anglicky)
  133. ↑ J. Lauterjung. Tsunami hazard regions in the Mediterranean region. https://www.eskp.de [online]. 2025-04-29. Dostupné online.
  134. ↑ UNESCO. Experts meet to examine tsunami sources threatening coastal communities of North-Eastern Atlantic and the Mediterranean Sea Region. https://www.unesco.org [online]. 2025-03-26. Dostupné online.
  135. ↑ N. Feuillet. Discovery of the origin of the largest Mediterranean tsunami in two centuries. https://www.ipgp.fr [online]. 2024-11-27. Dostupné online.
  136. ↑ J. Douvinet; N. Carles; P. Foulquier; M. Peroche. Tsunami hazard perception and knowledge of alert: early findings in five municipalities along the French Mediterranean coastlines [online]. Natural Hazards and Earth System Sciences, 2024-03-01. Dostupné online. (angličtna)
  137. ↑ O. Necmioglu. Design and challenges for a tsunami early warning system in the Marmara Sea [online]. Earth Planets and Space, 2016-12. Dostupné online. (anglicky)
  138. ↑ L. Lespez a spol. Discovery of a tsunami deposit from the Bronze Age Santorini eruption at Malia (Crete): impact, chronology, extension [online]. Scientific Reports, 2021-07-29. Dostupné online. (anglicky)
  139. ↑ K. Minoura a spol. Discovery of Minoan tsunami deposits [online]. Geology, 2000-01. Dostupné online. (anglicky)
  140. ↑ G. Pararas-Carayannis. The earthquake and Tsunami of July 21, 365 AD in the Eastern Mediterranean Sea - Review of impact on the ancient world - Assessment of recurrence and future impact [online]. Science of Tsunami Hazards, 2011-01. Dostupné online. (anglicky)
  141. ↑ GFZ. 21st July 365: "Day of Horror" in the Mediterranean. https://www.gfz.de [online]. 2021-10-05. Dostupné online.
  142. 1 2 P. England; A. Howell; J. Jackson; C. Synolakis. Palaeotsunamis and tsunami hazards in the Eastern Mediterranean [online]. The Royal Society, 2015-10-28. Dostupné online. (anglicky)
  143. ↑ G. A. Papadopoulos a spol. Geological evidence of tsunamis and earthquakes at the Eastern Hellenic Arc: correlation with historical seismicity in the eastern Mediterranean Sea [online]. Research in Geophysics, 2012-09. Dostupné online. (anglicky)
  144. ↑ L. Schambach; S. T. Grilli; D. R. Tappin; M. D. Gangemi; G. Barbaro. New simulations and understanding of the 1908 Messina tsunami for a dual seismic and deep submarine mass failure source [online]. Marine Geology, 2020-03. Dostupné online. (anglicky)
  145. ↑ Britannica. Messina earthquake and tsunami of 1908. https://www.britannica.com [online]. 2025-03-18. Dostupné online.
  146. ↑ A. Billi; R. Funiciello; L. Minelli; C. Faccenna; G. Neri; B. Orecchio; D. Presti. On the cause of the 1908 Messina tsunami, southern Italy [online]. Geophysical Research Letters, 2008-03-19. Dostupné online. (anglicky)
  147. ↑ T. S. Murty; N. Nirupama; I. Nistor; A. D. Rao. WHY THE ATLANTIC GENERALLY CANNOT GENERATE TRANSOCEANIC TSUNAMIS? [online]. ISET Journal of Earthquake Technology, 2005-12. Dostupné online. (anglicky)
  148. ↑ J. F. B. D. Fonseca. A Reassessment of the Magnitude of the 1755 Lisbon Earthquake [online]. Bulletin of the Seismological Society of America, 2020-01-07. Dostupné online. (anglicky)
  149. ↑ S. Martínez-Loriente; V. Sallarès; E. Gràcia. The Horseshoe Abyssal plain Thrust could be the source of the 1755 Lisbon earthquake and tsunami [online]. Communications Earth & Environment, 2021-07-21. Dostupné online. (anglicky)
  150. 1 2 CORDIS. Final Report Summary - ASTARTE (Assessment, STrategy And Risk Reduction for Tsunamis in Europe). https://cordis.europa.eu [online]. 2017-12-18. Dostupné online.
  151. ↑ SMS Tsunami Warning. 1755 The Great Lisbon Earthquake and Tsunami, Portugal. https://www.sms-tsunami-warning.com [online]. 2025-03-22. Dostupné online.
  152. ↑ J. Kim; F. Løvholt; D. Issler; C. Forsberg. Landslide Material Control on Tsunami Genesis—The Storegga Slide and Tsunami (8,100 Years BP) [online]. Journal of Geophysical Research: Oceans, 2019-05-01. Dostupné online.
  153. ↑ B. Tehranirad a spol. Far-Field Tsunami Impact in the North Atlantic Basin from Large Scale Flank Collapses of the Cumbre Vieja Volcano, La Palma [online]. Pure and Applied Geophysics, 2021-06-10. Dostupné online. (anglicky)
  154. ↑ M. Ferrer a spol. Megatsunamis Induced by Volcanic Landslides in the Canary Islands: Age of the Tsunami Deposits and Source Landslides [online]. GeoHazards, 2021-08-12. Dostupné online. (anglicky)
  155. ↑ J. McGrath. A Massive Tsunami Could Have Wiped Out Populations in Stone Age Britain. https://www.sciencealert.com [online]. 2024-01-23. Dostupné online.
  156. ↑ B. R. Jordan. Tsunamis of the Arabian Peninsula: A Guide of Historic Events [online]. Science of Tsunami Hazards, 2008-01. Dostupné online. (anglicky)
  157. ↑ Z. H. El-Isa. Seismicity and seismotectonics of the Red Sea Region [online]. Arabian Journal of Geosciences, 2015-02. Dostupné online. (anglicky)
  158. ↑ A. Salamon a spol. Tsunami Hazard Evaluation for the Head of the Gulf of Elat–Aqaba, Northeastern Red Sea [online]. Geohazards and Georisks, 2021-01-28. Dostupné online. (anglicky)
  159. ↑ ScienceDaily. Future tsunamis possible in the Red Sea's Gulf of Elat-Aqaba. https://www.sciencedaily.com [online]. 2019-06-12. Dostupné online.
  160. ↑ S. J. Purkis a spol. Tsunamigenic Potential of an Incipient Submarine Landslide in the Tiran Straits [online]. Geophysical Research Letters, 2022-02-03. Dostupné online. (anglicky)
  161. ↑ Ch. Jallouli a spol. Geophysical evidences on reactivation of NE faults in southern Arabian Shield and its tectonic implications [online]. Journal of King Saud University - Science, 2023-01. Dostupné online. (anglicky)
  162. ↑ C. Cassella. This 500-Year-Old Landslide Found in The Red Sea Could Trigger a Future Tsunami. https://www.sciencealert.com [online]. 2022-02-28. Dostupné online.
  163. ↑ Swiss Seismological Service. Lake-tsunamis. https://tsunami.ethz.ch [online]. 2018. Dostupné online.
  164. ↑ K. Kremer a spol. Lake Tsunamis: Causes, Consequences and Hazard investigated in a multidisciplinary project [online]. European Geosciences Union, 2020-05. Dostupné online. (anglicky)
  165. ↑ SNSF. Lake Geneva’s tsunamis. https://www.snf.ch [online]. 2025-05-26. Dostupné online.
  166. ↑ R. Ingham; V. Martinache. Tsunami hit Geneva in AD 563: scientists. https://phys.org [online]. 2012-10-28. Dostupné online.
  167. ↑ V. Nigg a spol. Shallow-Water Tsunami Deposits: Evidence From Sediment Cores and Numerical Wave Propagation of the 1601 CE Lake Lucerne Event [online]. Geochemistry, Geophysics, Geosystems, 2021-12-14. Dostupné online. (anglicky)
  168. ↑ V. Nigg a spol. A tsunamigenic delta collapse and its associated tsunami deposits in and around Lake Sils, Switzerland [online]. Natural Hazards, 2021-02-08. Dostupné online. (anglicky)
  169. ↑ F. Bussmann; F. S. Anselmetti. Rossberg landslide history and flood chronology as recorded in Lake Lauerz sediments (Central Switzerland) [online]. Swiss Journal of Geosciences, 2010-05-28. Dostupné online. (anglicky)
  170. ↑ P Rüegg. Recognising tsunamis risks. https://ethz.ch [online]. 2018-09-14. Dostupné online.
  171. ↑ Swiss Seismological Service. Lake - Tsunamis. https://tsunami.ethz.ch [online]. Dostupné online.
  172. ↑ J. G. Moore; R. A. Schweickert; Ch. A. Kitts. Tsunami-generated sediment wave channels at Lake Tahoe, California-Nevada, USA [online]. Geosphere, 2014. Dostupné online. (anglicky)
  173. ↑ K. Brown. Tsunami! At Lake Tahoe?. https://www.sciencenews.org [online]. 2002-12-06. Dostupné online.
  174. ↑ A. Carrillo‐Ponce; S. Heimann; G. M. Petersen; T. R. Walter; S. Cesca; T Dahm. The 16 September 2023 Greenland Megatsunami: Analysis and Modeling of the Source and a Week‐Long, Monochromatic Seismic Signal [online]. The Seismic Record, 2024-08-08. Dostupné online. (anglicky)
  175. ↑ S. Ward; S. Day. Cumbre Vieja Volcano -- Potential collapse and tsunami at La Palma, Canary Islands [online]. Geophysical Research Letters, 2001-09. Dostupné online. (anglicky)
  176. 1 2 K. Svennevig a spol. A rockslide-generated tsunami in a Greenland fjord rang Earth for 9 days [online]. Science, 2024-09-12. Dostupné online. (anglicky)
  177. 1 2 Raphaël Paris; K. Goto; J. Goff; H. Yanagisawa. Advances in the study of mega-tsunamis in the geological record [online]. Earth-Science Reviews, 2020-11. Dostupné online. (anglicky)
  178. ↑ J. Goff; J. P. Terry; C. Chagué-Goff; K. Goto. What is a mega-tsunami? [online]. Marine Geology, 2014-12. Dostupné online. (anglicky)
  179. ↑ M. Ferrer; L. I. González-de-Vallejo. Global Historical Megatsunamis Catalog (GHMCat) [online]. GeoHazards, 2024-09-23. Dostupné online. (anglicky)
  180. ↑ James Goff; J. P. Terry; C. Chagué-Goff; K. Goto. What is a mega-tsunami? [online]. Marine Geology, 2014-12. Dostupné online. (anglicky)
  181. ↑ M. C. Strzelecki. Arctic tsunamis threaten coastal landscapes and communities – survey of Karrat Isfjord 2017 tsunami effects in Nuugaatsiaq, western Greenland [online]. Natural Hazards and Earth System Sciences, 2020-09-24. Dostupné online. (anglicky)
  182. ↑ I. Vilibić; P. Z. Selak; J. Šepić. Meteorological Tsunamis: From Local Hazard to Global Relevance [online]. Reviews of Geophysics, 2025-10-06. Dostupné online. (anglicky)
  183. ↑ NOAA. What is a meteotsunami?. https://oceanservice.noaa.gov [online]. 2025-06-27. Dostupné online.
  184. ↑ NOAA. What is a seiche?. https://oceanservice.noaa.gov [online]. 2025-07-03. Dostupné online.
  185. ↑ Sea Grant Michigan. Surges and Seiches. https://www.michiganseagrant.org [online]. 2025-09-24. Dostupné online.
  186. ↑ I. Ibtiha a spol. Indonesia paleotsunami database as an effort to reduce the tsunami disasters in Indonesia [online]. Web of Conferences, 2022. Dostupné online. (anglicky)
  187. 1 2 NOAA. Tsunami Forecasting. https://nctr.pmel.noaa.gov [online]. Dostupné online.
  188. 1 2 PCMSC. Searching evidence past tsunamis sediment cores. https://www.usgs.gov [online]. 2021-11-23. Dostupné online.
  189. ↑ Y. Shimada; D. Matsumoto; K. Tanigawa; Y. Sawai. Sedimentological and micropaleontological characteristics of tsunami deposits associated with the 2024 Noto Peninsula earthquake [online]. Scientific Reports, 2025-03-21. Dostupné online. (anglicky)
  190. 1 2 Norwegian Geotechnical Institute. Tsunamis. https://www.ngi.no [online]. Dostupné online.
  191. 1 2 W. C. Dudley Jr. Tsunamis. https://www.ebsco.com [online]. 2024. Dostupné online.
  192. 1 2 B. F. Atwater a spol. The Orphan Tsunami of 1700. [s.l.]: University of Washington Press / U.S. Geological Survey, 2005. 133 s. Dostupné online. ISBN 978-0295985350. (anglicky)
  193. ↑ NOAA. Tsunami Modeling and Research. https://nctr.pmel.noaa.gov [online]. Dostupné online.
  194. ↑ Waseda University. Tsunami research improves coastal protection. https://www.nature.com [online]. 2024-12-30. Dostupné online.
  195. ↑ Deltares. Deltares Delta Flume. https://www.deltares.nl [online]. 2025-04-23. Dostupné online.
  196. ↑ Fujitsu. Real-Time Tsunami Inundation Forecasting – Leveraging AI. https://www.fujitsu.com [online]. 2021-06-01. Dostupné online.
  197. ↑ C. M. Kunkel; R. W. Hallberg; M. Oppenheimer. Coral reefs reduce tsunami impact in model simulations [online]. Geophysicals Research Letters, 2006-12-14. Dostupné online. (anglicky)
  198. ↑ B. V. Boshenyatov. Investigation of Tsunami Waves in a Wave Flume: Experiment, Theory, Numerical Modeling [online]. Geohazards, 2022. Dostupné online. (anglicky)
  199. 1 2 NOAA. Tsunami Message Definitions. https://www.tsunami.gov [online]. 2025-06-06. Dostupné online.
  200. ↑ Understanding Tsunami Alerts. https://www.weather.gov [online]. 2026-02-07. Dostupné online.
  201. 1 2 3 4 NOAA. Tsunami Warning Center Reference Guide. https://nctr.pmel.noaa.gov/ [online]. 2007. Dostupné online.
  202. 1 2 NOAA. U.S. tsunami warning system. https://www.noaa.gov [online]. 2016-04-19. Dostupné online.
  203. 1 2 3 NOAA. Detection, Warning, and Forecasting. https://www.noaa.gov/ [online]. 2023-04-10. Dostupné online.
  204. 1 2 W. A. Morrissey. Tsunamis: Monitoring, Detection and Early Warning Systems [online]. Congressional Research Service, 2007-05-10. Dostupné online. (jazyk)
  205. ↑ International Strategy for Disaster Reduction. Tsunami warning systems. https://www.unisdr.org [online]. 2025-01-15. Dostupné online.
  206. ↑ NOAA. DART® (Deep-ocean Assessment and Reporting of Tsunamis). https://nctr.pmel.noaa.gov [online]. 2025-06-06. Dostupné online.
  207. 1 2 NOAA. NOAA Tsunami Program Advancements and Future Plans. https://www.weather.gov [online]. 2014-12. Dostupné online.
  208. ↑ NOAA. U.S. tsunami warning system. https://www.noaa.gov/ [online]. 2016-04-19. Dostupné online.
  209. ↑ S. Cornell a spol. Detecting Tsunamis: The US Tsunami Warning Center. https://www.e-education.psu.edu [online]. 2025-06-05. Dostupné online.
  210. ↑ D. Melgar; J. Bock. Near-field tsunami models with rapid earthquake source inversions from land- and ocean-based observations: The potential for forecast and warning [online]. Journal of Geophysical Research, 2013-11-08. Dostupné online. (anglicky)
  211. ↑ Iwata City. Seznam evakuačních zařízení pro případy tsunami a veřejných zařízení. https://www.city.iwata.shizuoka.jp [online]. 2021-09-25. Dostupné online.
  212. 1 2 3 4 NOAA. Tsunami Preparedness and Mitigation: Communities. https://www.noaa.gov [online]. 2023-06-07. Dostupné online.
  213. ↑ J. Garthwaite. Stanford research shows how park-like tsunami defenses can provide a sustainable alternative to towering seawalls. https://news.stanford.edu [online]. 2020-05-04. Dostupné online.
  214. ↑ Z. Xu; B. Melville; C. Whittaker; N.A.K. Nandasena; A. Shamseldin. Mitigation of tsunami bore impact on a vertical wall behind a barrier [online]. Coastal Engineering, 2021-03. Dostupné online. (anglicky)
  215. ↑ B. Lunghino a spol. The protective benefits of tsunami mitigation parks and ramifications for their strategic design [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2020-05-04. Dostupné online. (anglicky)
  216. ↑ Ch. Q. Choi. Coastal Trees Could Blunt Tsunami's Deadly Impact. https://www.livescience.com [online]. 2011-11-08. Dostupné online.
  217. ↑ Phys. Trees won't stop tsunamis, scientists warn. https://phys.org [online]. 2008-12-26. Dostupné online.
  218. ↑ UNESCO. Vertical Evacuation Guidance. https://legacy.itic.ioc-unesco.org [online]. 2025-05-19. Dostupné online.
  219. ↑ T. Al-Faesly; D. Palermo; I. Nistor. TSUNAMI MITIGATION MEASURES [online]. Canadian Conference on Earthquake Engineering, 2023-08-06. Dostupné online. (anglicky)
  220. ↑ Syamsidik a spol. Assessing the tsunami mitigation effectiveness of the planned Banda Aceh Outer Ring Road (BORR), Indonesia [online]. Natural Hazards and Earth System Sciences, 2019-01-31. Dostupné online. (anglicky)
  221. 1 2 PIARC. 4.4.6.2 Tsunami Countermeasures. https://disaster-management.piarc.org [online]. 2025-05-20. Dostupné online.
  222. ↑ M. Ishiwatari; J. Sagara. Structural Measures against Tsunamis [online]. Global Facility for Disaster Reduction and Recovery, 2024-04-16. Dostupné online. (anglicky)
  223. 1 2 UNESCO. Tsunami Ready Programme. https://www.ioc.unesco.org [online]. 2025-06-26. Dostupné online.
  224. ↑ Z. Li; H. Yu; X. Chen; G. Zhang; D. Ma. Tsunami-induced traffic evacuation strategy optimization [online]. Transportation Research Part D: Transport and Environment, 2019-12. Dostupné online. (anglicky)
  225. ↑ Z. Wang; G. Jia. Tsunami evacuation risk assessment and probabilistic sensitivity analysis using augmented sample-based approach [online]. International Journal of Disaster Risk Reduction, 2021-09. Dostupné online. (anglicky)
  226. ↑ J. Oetjen a spol. A comprehensive review on structural tsunami countermeasures [online]. Natural Hazards, 2022-05-16. Dostupné online. (anglicky)
  227. 1 2 3 4 5 6 SMS Tsunami Warning. Tsunamis: The Effects. https://www.sms-tsunami-warning.com [online]. 2025-07-25. Dostupné online.
  228. ↑ United Nations Office for Disaster Risk Reduction. Tsunamis account for $280 billion in economic losses over last twenty years. https://www.undrr.org [online]. 2018-11-02. Dostupné online.
  229. 1 2 Malteser International. The consequences of tsunamis. https://www.malteser-international.org [online]. 2025-04-23. Dostupné online.
  230. ↑ V. M. Carvalhoc; M. Nirei; Y. U. Saito; A. Tahbaz-Salehi. SUPPLY CHAIN DISRUPTIONS: EVIDENCE FROM THE GREAT EAST JAPAN EARTHQUAKE [online]. THE QUARTERLY JOURNAL OF ECONOMICS, 2020-12-10. Dostupné online. (anglicky)
  231. ↑ A new wave in disaster financing: Parametric insurance for tsunami. https://www.preventionweb.net [online]. 2025-08-05. Dostupné online.
  232. ↑ J. Cohen-Setton. The Macroeconomic Aftermath of the Sendai Quake. https://www.bruegel.org [online]. 2011-03-18. Dostupné online.
  233. 1 2 3 United Nations Environment Programme. Japan Great East Japan Earthquake and tsunami. https://www.unep.org [online]. 2025-07-03. Dostupné online.
  234. ↑ Nature; The University of Tokyo. How a mega-tsunami impacted marine ecosystems. https://www.nature.com [online]. 2024-06-18. Dostupné online.
  235. ↑ M. A. Moqsud; K. Omine. Bioremediation of Agricultural Land Damaged by Tsunami [online]. IntechOpen, 2013-06-14. Dostupné online. (anglicky)
  236. ↑ R. Masuda; M. Hatakeyama; K. Yokoyama; M. Tanaka. Recovery of Coastal Fauna after the 2011 Tsunami in Japan as Determined by Bimonthly Underwater Visual Censuses Conducted over Five Years [online]. PLoS One, 2016-12-12. Dostupné online. (anglicky)
  237. ↑ The National Child Traumatic Stress Network. Psychological Impact of Tsunamis. https://www.nctsn.org [online]. 2024-09-15. Dostupné online.
  238. ↑ M. Carballo; B. Heal; M. Hernandez. Psychosocial aspects of the Tsunami [online]. Journal of the Royal Society of Medicine, 2005-09. Dostupné online. (anglicky)
  239. ↑ S. Doocy 1; A. Daniels; A. Dick; T. D. Kirsch. The Human Impact of Tsunamis: a Historical Review of Events 1900-2009 and Systematic Literature Review [online]. PLOS Currents, 2013-04-16. Dostupné online. (anglicky)
  240. ↑ M. Sawai. Who is vulnerable during tsunamis? Experiences from the Great East Japan Earthquake 2011 and the Indian Ocean Tsunami 2004 [online]. Economic and Social Commission for Asia and the Pacific, 2012. Dostupné online. (anglicky)
  241. ↑ M. Álvarez-Martí-Aguilar. Representations of Tsunami in the Ancient Mediterranean: Cosmological Perspectives in the Long Durée. https://ics.sas.ac.uk [online]. 2025-04-18. Dostupné online.
  242. ↑ Oregon State University. Activity—Tsunamis and Floods in Native American Oral Tradition and Mythology. https://ceetep.oregonstate.edu [online]. 2025-03-17. Dostupné online.
  243. ↑ Pacific Coastal and Marine Science Center. Native American Legends of Tsunamis in the Pacific Northwest. https://www.usgs.gov [online]. 2025-04-27. Dostupné online.
  244. ↑ T. Banse. The Oral History Wasn’t A Myth. Tsunamis Hit This Tribal Village Five Times, Study Shows. https://www.nwpb.org [online]. 2019-05-07. Dostupné online.
  245. ↑ P. Mikulecký a spol. Dealing with risks associated with tsunamis using indigenous knowledge approaches [online]. International Journal of Disaster Risk Reduction, 2023-02-15. Dostupné online. (anglicky)
  246. ↑ F. Løvholt a spol. Historical tsunamis and present tsunami hazard in eastern Indonesia and the southern Philippines [online]. Journal of Geophysical Research Atmospheres, 2012-09. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Literatura

Externí odkazy

source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tsunami