CS Knowledge Base

Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže ve Wimbledonu, nejstaršího tenisového turnaje na světě.

Wimbledon představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu června a července. Premiérový ročník se odehrál v roce 1877. Ženská dvouhra se na něm poprvé konala roku 1884.^[1] Turnaj probíhá na otevřených travnatých dvorcích areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club v londýnské části Wimbledon.^[2]

Kvalifikace ženské dvouhry se od roku 2019 účastní sto dvacet osm tenistek. Šestnáct z nich řádně postupuje do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na dva vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráček s třiceti dvěma nasazenými. V roce 1971 byl zaveden tiebreak, jenž se od sezóny 2019 hraje i ve třetí rozhodující sadě. Od roku 2022 má charakter supertiebreaku do 10 bodů.

Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je opět třetím majorem sezóny a od roku 1988 jediným, který se koná na travnatých dvorcích. Mezi lety 1915–1918 a 1940–1945 se nekonal v důsledku dvou světových válek. V roce 2020 byl jako jediný z grandslamů zrušen kvůli pandemii covidu-19.^[3]

Od premiérového ročníku 1884 prošla pravidla ženské dvouhry několika změnami. V letech 1886–1921 byl uplatněn systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovaly všechny tenistky vyjma obhájkyně titulu,^[4] která na závěr sehrála s vítězkou kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round). V celém turnaji tak nastoupila do jediného zápasu.^[4] V případě absence obhájkyně se vyzývací finále nehrálo a trofej připadla vítězce kvalifikační soutěže. Tato varianta nastala jedenáctkrát v letech 1889, 1890, 1891, 1894, 1895, 1898, 1903, 1908, 1909, 1912 a 1913. Systém vyzývacího finále organizátoři opustili v roce 1921 a od následujícího ročníku se z obhájkyň titulu staly řadové účastnice nastupující do prvního kola.^[5]

Nasazování bylo zavedeno v roce 1927. Nejníže nasazenou vítězkou se stala Venus Williamsová roku 2007, když vyhrála z pozice turnajové třiadvacítky. Nejkratší známé finále proběhlo v roce 1922. Francouzka Suzanne Lenglenová v něm porazila za 23 minut Mollu Bjurstedtovou Malloryovou výsledkem 6–2 a 6–0.^[6]

Od úvodního ročníku se všechny zápasy konají na dva vítězné sety. Mezi roky 1884–1970 byl ve všech sadách praktikován formát nutnosti zisku rozdílu dvou her. V sezóně 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráčka musela získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se konala při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu,^[5][7][8] kdy byl zařazen do třetí, rozhodující sady za stavu her 12–12.^[9] Se sjednocením ukončení rozhodujících setů na všech grandslamech ze strany ITF byla v roce 2022 za stavu gamů 6–6 implementována zkrácená hra do 10 bodů s dvoubodovým rozdílem.^[10][11]

V rané fázi amatérské éry, se systémem vyzývacího finále, vytvořila rekord sedmi tituly Britka Dorothea Douglassová Chambersová. Nejvíce – osm trofejí, si mezi amatérkami po zrušení vyzývacího finále (1922–1967) odvezla Američanka Helen Willsová Moodyová.^[12] Po otevření události profesionálkám v roce 1968 získala Martina Navrátilová nejvyšší počet výher. Mezi lety 1978–1990 vybojovala devět trofejí představující absolutní rekord. Z toho šestkrát triumfovala v řadě, což také znamená rekordní zápis celé historie.^[12]

Nejmladší šampionkou se v roce 1887 stala Lottie Dodová, když zvítězila ve věku 15 let a 285 dní.^[13] Jako nejstarší se do statistik naopak zapsala její krajanka Charlotte Cooperová, která ovládla ročník 1908 ve věku 37 let a 282 dní. V otevřené éře se nejstarší šampionkou stala ve věku 34 let a 288 dní Serena Williamsová, když vyhrála sedmou trofej v roce 2016. Druhou nejstarší je Martina Navrátilová s triumfem z ročníku 1990, jenž vybojovala ve věku 33 let a 263 dní.^[14]

Na vítězství bez ztráty setu v otevřené éře dosáhly Chris Evertová (1981), Martina Navrátilová (1983, 1984, 1986, 1990), Lindsay Davenportová (1999), Serena Williamsová (2002, 2010), Venus Williamsová (2008) a Marion Bartoliová (2013). Soutěž juniorek i žen vyhrály Britka Ann Jonesová, Švýcarka Martina Hingisová, Francouzka Amélie Mauresmová a Australanka Ashleigh Bartyová.^[15] Levorukými šampionkami se v open éře staly Ann Jonesová, Martina Navrátilová, Petra Kvitová, Angelique Kerberová a Markéta Vondroušová.^[16]

Od zavedení žebříčku WTA v roce 1975 se nejníže postavenou finalistkou stala 181. hráčka klasifikace Serena Williamsová v roce 2018 a vítězkou 42. hráčka pořadí Markéta Vondroušová v roce 2023.^[17][18] Vondroušová londýnský grandslam ovládla také jako první nenasazená hráčka od zavedení nasazování v roce 1927, když všechny čtyři nenasazené finalistky předtím odešly poraženy, Helen Jacobsová (1938), Angela Mortimerová (1958), Věra Suková (1962) a Billie Jean Moffittová (1963).^[19]

Od roku 1886 šampionky získávají umělecky zdobenou mísu Venus Rosewater (Venus Rosewater Dish; oficiálně Ladies' Singles Trophy) o průměru cca 48 centimetrů.^[20] S originální trofejí absolvují tradiční kolečko před tribunami centrálního dvorce^[21] a od roku 2007 si odvážejí tříčtvrteční repliku (o průměru 33 cm), dříve také s vyrytými jmény všech vítězek. V letech 1949–2006 přijímaly menší repliku o průměru 20 cm. Komise All England Clubu následně schvaluje singlovým šampionkám čestné členství v oddílu.^[22]