CS Knowledge Base

Sambir (ukrajinsky Самбір; polsky Sambor; rusky Самбoр) je město (do července 2020 město oblastního významu) v Haliči, od roku 1939 na západní Ukrajině. Leží na jihozápadě Lvovské oblasti na břehu Dněstru, nedaleko od hranic s Polskem. Žije zde přibližně 34 tisíc^[1] obyvatel, z toho přes 3 % Poláků.

Sambirská městská územní hromada (ukrajinsky Самбірська міська територіальна громада) je územní hromada s administrativním centrem v Sambiru. Má rozlohu 44,2 km² a v roce 2020 v ní žilo 37 254 obyvatel. V této hromadě je město Sambir a tato sídla:^[2] Biloky (Білоки), Dubrivka (Дубрівка), Strilkovyči (Стрілковичі), Vaňovyči (Ваньовичі).

První písemná zmínka o městě pocházejí z roku 1241. V roce 1390 bylo město založeno podle magdeburského práva krakovským vojvodem Spytkem z Melsztyna, majitelem mj. Samborské oblasti. Byl zde zřízen římskokatolický kostel a fara. Od 15. století se v Samboru scházely městské soudy. Roku 1542 město získalo privilegium de non tolerandis Judaeis a roku 1595 právo jeho skladu.

V letech 1498 a 1515 zničily město tatarské nájezdy. V roce 1530 starosta Krzysztof Szydłowiecki obehnal Sambor kamennými zdmi a příkopem.

V roce 1604 pobýval v paláci vojvodství Jerzy Mniszech car Dymitr Samozvaný I., který si vzal jeho dceru Marynu Mniszech. Odtud se 28. září 1604 vydala jeho výprava do Moskvy. V roce 1648 obyvatelé odrazili útok Chmelnických kozáků a v roce 1657 vojska sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho.

Po první světové válce bylo město krátce součástí Západoukrajinské lidové republiky, ale poté, co Polsko odmítlo uznat Curzonovu linii, se stalo součástí polského státu.

Během druhé světové války město zpočátku okupovala sovětská vojska na základě německo-sovětské smlouvy o neútočení. Po německé invazi do Sovětského svazu bylo město začleněno do Generálního gouvernementu. Na začátku války žilo v Sambiru asi 12 000 Židů, nacisté je deportovali do nedalekých koncentračních táborů Belzec a Sobibor. Od roku 1942 byli Židé v sambirském ghettu vražděni masovými střelbami.^[3] Na židovském hřbitově v Sambiru bylo zastřeleno asi 2 000 Židů.

V současnosti je město centrem Sambirského rajónu a železničním uzlem tratí Lvov – Sjanky – Užhorod, Sambir – Stryj a Sambir – Chyriv – Polsko. Poblíž města jsou ropná pole a vojenská letecká základna.

• Kostel sv. Jana Křtitele.
• Pozůstatky hradu Sambir ze 16. století – lovecký zámeček a zbytky valů.
• Kostel a klášter bernardinského řádu.
• Klášter brigidek, ze 17. století.
• Kostel Narození Panny Marie (18. století), kde je uložena relikvie sv. Valentina a zázračná ikona Sambirské Matky Boží.
• Sambirská radnice.
• Soubor kamenných domů na náměstí Rynok (17.-20. století).
• Pozůstatky městského opevnění.
• Dům, kde se narodil režisér a herec Les Kurbas (druhá polovina 19. století, 1887, ul. Soňačná, 1) – památka národního významu).

Děj závěrečné části českého filmu Poslušně hlásím, natočeného podle knihy Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, se odehrává v okolí tohoto města.^[4]

• Volodymyr Bačynskyj (1880 –1927), na počátku 20. století poslanec Říšské rady
• Władysław Abraham (1860–1941) – polský historik