Jerzy Antoni Kronhold (24. ledna 1946 Těšín – 13. listopadu 2022 Żory) byl polský básník, diplomat a kulturní aktivista; dvakrát generální konzul v Ostravě (1991–1995, 2007–2011) a ředitel polského institutu v Bratislavě (2000–2006).

Životopis

Vystudoval polský jazyk na Jagellonské univerzitě v Krakově, vystudoval Státní vysokou školu divadelní A. Zelwerowicza ve Varšavě v oddělení režie dramatu (1984). Debutoval v roce 1965 v almanachu Lodžského jara básníků. Patřil k Krakovské poetické skupině „Teraz“.

Pořadatel poetických setkání v Těšíně v letech 1970–1972, kterých se zúčastnila přední skupina básníků Nowa fala (byl spoluzakladatelem).

Krátce je svázán s Teatrem Śląskim jménem Stanisława Wyspiańskigo v Katovicích jako režisér a později literární režisér. V osmdesátých letech provozoval starožitnictví Juliana Przybose v Těšíně.

Aktivista a dočasný mluvčí za polsko-česko-slovenskou solidaritu. Původce (spolu s Jakubem Mátlem) divadelního festivalu „Na hranici“ v Těšíně a Českém Těšíně, který řídil po dvě sezóny. Organizátor hlasujících protestů proti výstavbě koksovny v Stonavě.

Dvakrát polský generální konzul v Ostravě (v letech 1991–1996 a 2007–2011) a ředitel polského institutu v Bratislavě (2000–2006).

Dílo

  • Samopalenie (1972) WL
  • Baranek lawiny (1980) WL
  • Oda do ognia (1982) Bielsko-Biała
  • Niż (1990) Cieszyn
  • Wiek brązu (2000) a5 Kraków
  • Epitafium dla Lucy (2012) Fundacja Zeszytów Literackich
  • Szlak jedwabny (2014) Warstwy Wrocław
  • Wybór wierszy (2014) a5 Kraków
  • Skok w dal (2016) WL
  • Stance (2017) Convivo Warszawa
  • Adres w ciemnościach (2017) Muzeum Drukarstwa Cieszyn
  • Pali się moja panienko (2019) WL
  • Długie spacery nad Olzą (2020) WL

Ocenění

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jerzy Kronhold na polské Wikipedii.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jerzy Kronhold na Wikimedia Commons
source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jerzy_Kronhold