CS Knowledge Base

Giovanni Ferrari (6. prosince 1907, Alessandria Italské království – 2. prosince 1982, Milán Itálie) byl italský fotbalový záložník a později i trenér.

Ve své době byl řazen mezi nejlepší fotbalisty své generace a byl považován jako vůbec nejlepší levý záložník. Je jedním ze šesti hráčů (s Cavallim, Gorim, Fannou, Serenou a Lombardem), kterým se podařilo vyhrát tituly ve třech různých týmech. Je také s C. Maldinim jediní fotbalisté, kteří se zúčastnili MS jako hráč i jako trenér.

Fotbal začal hrát za rodný klub Alessandria, kde jej trénoval slavný Carlo Carcano. Svůj debut odehrál 7. října 1923 v 15 letech a 10 měsíců. Do klubu Inter-Naples přestoupil za 5 000 lir, jenže za rok se činovníci Alessandrie rozhodli koupit již za 12 000 lir zpět. A vyplatilo se. V sezoně sezóně 1927/28 nastřílel 24 branek ve 32 závodech, což stačilo na 3. místo ve finálové skupině.

Do Juventusu odešel zadarmo, ale jeho smlouva byla 22 000 lir ročně + bonusy. S Bianconeri získal pět titulů (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35) odehrál 160 zápasů ze 166 možných a vstřelil 68 branek.

Po smrti prezidenta Bianconeri Agnellim se nové vedení rozhodlo pro úspornou politiku, a když požádal o zvýšení platu bylo to zamítnuto a tak odešel do Ambrosiana-Inter. Tam se setkal Meazzou a dařilo sem jim. S klubem vyhrál dva tituly (1937/38, 1939/40).

Do sezony 1940/41 již nastoupil jako hráč Boloňi a vyhrál s ní svůj poslední titul. Kariéru zakončil jako hráč-trenér Juventusu v sezoně následující.

S italskou reprezentací nastoupil prvně ve 22 letech spolu Meazzou. Zúčastnil se dvou vítězných MS a to MS 1934 a MS 1938. Poslední utkání odehrál 4. prosince 1938 a celkem jich bylo 44 utkání v nichž vstřelil 14 branek.

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem. Začal již v sezoně 1941/42 jako hrající trenér za Juventus, jenže po 14 utkání odstoupil a zůstal v klubu jako hráč. V následující sezoně 1942/43 se stal trenérem Ambrosiana-Inter. Dlouho se v sezoně držel na první pozici, jenže nakonec skončili na 4. místě. Poté trénoval i ve Švýcarsku a do nejvyšší ligy se vrátil na lavičku Padovy v sezoně 1950/51. V letech 1958–1959 a 1960–1962 vedl italskou reprezentací, a to i na MS 1962.^[1]