Balista (z latiny, a to z řeckého βαλλίστρα ballistra) byl stroj na vrhání kamenných nebo olověných projektilů a šípových střel do velikosti oštěpu, který vynalezli již klasičtí Řekové ve 4. století př. n. l.[1] Ve 2. století př. n. l. ji zdokonalili a ve své armádě významně rozšířili Římané. Balisty existovaly v mnoha různých velikostech a provedeních, dostřel jednoho z typů byl kolem 350–450 m střelou těžkou 0,5 kg. Terminologie se někdy překrývá, podobnými stroji byly například katapulta, lithobolos, polybolos, cheirobalistra nebo scorpio.
Stroj vycházel z řeckých zbraní oxybeles a gastraphetes, ovšem zkombinoval je s již dříve používaným principem torzní pružiny, která poskytovala nejen vyšší účinnost,[a] ale také prakticky neomezenou škálovatelnost. Používaly se varianty od přenosných velikostí, přes vozové montáže až po námořní a obléhací stroje. Jejich konstrukce byla sestavena z podstavce, vodicího prvku se žlábkem, napínacího a spoušťového ústrojí a dvou ramen spojených tětivou s kapsou na střelu a zasunutých do svazků zkroucených šlach, koňských žíní nebo lan napnutých v dřevěných rámech. Šlachy měly nejvyšší hustotu energie i dobrou trvanlivost, lana byla nejdostupnější, ale kvůli horšímu výkonu a rychlejšímu opotřebení se používala méně. Tětiva se uchytila do spouště, a potom se napínala soustavou kladek (kladkostrojem) a rumpálem. Oba svazky musely být stejně zkroucené (měly stejné předpětí), aby ramena měla stejný torzní moment, potažmo tah na obou koncích.
Od Řeků převzali tuto techniku Římané, kteří stroje upravili, přejmenovali a zařadili do své armády a námořnictva na paluby galér. V obléhací strategii je zdokumentováno použití balist při dobývání Masady na přelomu let 73/74.[2] Podle britských archeologů došlo k masivnímu nasazení balist kolem roku 140 na hradišti Burnswark Hill severně od Hadriánova valu, kde bylo nalezeno mnoho tisíc projektilů[b].[3]
Říman Flavius Vergetlius Renatus uvádí ve své knize Nárys vojenského umění: „Jestliže je dobře seřízena podle pravidel mechaniky a je obsluhována zkušenou obsluhou, probije vše, co zasáhne.“
Odkazy
Poznámky
- ↑ Účinností je zde míněna objemová hustota energie.
- ↑ Mnoho jich je opatřeno otvorem, který vydával za letu silný zvuk a pravděpodobně tak sloužil jako zastrašovací prostředek.
- ↑ Původní návrh se nedočkal ani pokusu o realizaci a když byla v roce 2003 postavena replika přesně v navrhované velikosti, výsledky nebyly nikterak ohromující.[4]
Reference
- ↑ GURSTELLE, William. Art of the Catapult: Build Greek Ballistae, Roman Onagers, English Trebuchets, and More Ancient Artillery. Chicago: Chicago Review Press, 2004. Dostupné online. ISBN 1556525265. S. 51. (anglicky)
- ↑ GABRIEL, Richard. Soldiers' Lives through History: The Ancient World. Westport, CT: Greenwood Press, 2007. ISBN 978-0313333484. S. 127. (anglicky)
- ↑ John H. Reid and Andrew Nicholson. Burnswark Hill: the opening shot of the Antonine reconquest of Scotland? [online]. Journal of Roman Archaeology, 2019. S. 459-475. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IMDb, Leonardo's Dream Machines (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu balista na Wikimedia Commons
